Jste hudební samouk?
„Učil jsem se v hudební škole na klavír. Moc mě to ale nebavilo, a tak jsem se začal sám učit hrát na kytaru. Té hudebce jsem ale vděčný za to, že znám noty a alespoň základy hudební teorie."
Co rozhodlo o tom, že jste se vydal na folkovou dráhu?
„Už někdy v době, kdy mi bylo asi 13 let, jsem se díky „nezodpovědnosti" některých dospělých dostal k šumícím magnetofonovým nahrávkám zakázaných písní Karla Kryla. Hrál zhruba tolik akordů, kolik jsem jich v té době znal, a psal krásné melodie. Texty jsem samozřejmě ještě v té době nechápal, ale jeho čeština mě z nějakého důvodu úplně fascinovala. Díky tomu jsem si začal u písniček všímat textů. V té době měli kvalitní texty rockeři typu Mišíka a hlavně písničkáři. Ostatní hudba většinou měla a stále má texty naprosto tragické. Proto jsem v období dospívání poslouchal hlavně písničkáře a díky nim jsem začal písničky i sám psát."
Na jaké festivaly jste v 80. letech jezdil a které jste měl nejraději?
„V té době moc festivalů nebylo, protože možnostem setkání většího množství lidí se bolševici snažili co nejvíce bránit. Z toho mála jsem měl asi nejraději Svojšický Letorost, na který jsem pravidelně jako divák jezdil."
Vracíte se na letní festivaly jako divák i dnes?
„Coby návštěvník už mnoho let na festivaly moc nejezdím, protože skoro každý letní víkend na nějakém vystupujeme. Vzhledem k tomu, co hrajeme v současnosti, se navíc většinou účastníme akcí spíše rockových nebo alternativních."
Jak vznikla vaše spolupráce s Pavlem Dobešem? Jeho tvorba mi od té vaší připadá dost odlišná.
„Z královéhradecké kapely Kantoři se v 80. letech oddělilo duo Miloš a Lída Dvořáčkovi. Já pocházím z Trutnova, tedy z téhož kraje. Už nevím, kde a kdy přesně si mě jako asi šestnáctiletého písničkáře všimli, každopádně mě s sebou začali občas brát jako hosta. Čas od času s nimi hostoval také Pavel Dobeš, který se někdy tou dobou přestěhoval z Ostravy do Hradce Králové a měl zákaz činnosti. Tak jsme se poznali a Pavel se mě na určitou dobu „ujal". Naše tvorba byla dost odlišná už tehdy."
Líbí se vám Dobešova tvorba?
„Pavlovy písničky už patří ke klasice a rád se při nich zasměju. Měl ale už i za bolševika několik závažnějších písní, ze kterých mi naskakovala husí kůže. A to je pro mě největší známka kvality."
Jakých českých písničkářů si vážíte?
„Teď nevím, jestli je to myšleno jako lidí nebo jako autorů a interpretů. To se totiž u některých písničkářů dost rozchází. Především si vážím těch, u nichž je kvalita jak lidská, tak autorská. Je to například Jakub Noha, Oldřich Janota, Vladimír Merta, Vlasta Třešňák, Karel Plíhal, samozřejmě Karel Kryl, který už bohužel není mezi námi, a mnoho dalších."
Vaše hudba se, podle mého, vyvíjí. Cítíte to také?
„Cítím to samozřejmě také a je to logické. Začínal jsem ve zhruba šestnácti letech a to člověk píše dost jiné texty než v dospělosti. Ať už se to týká kvality nebo tematických okruhů. Bylo by velice špatné, kdyby se něčí hudba nevyvíjela. Navíc jsem začal jako samostatný písničkář a postupně se to přes duo s houslistou Slávkem Formanem rozrostlo až na pětičlennou kapelu v téměř rockovém složení. Vliv na to má samozřejmě i hudba, kterou mám rád. I to se během dvaceti let pochopitelně změnilo."
Jen pro srovnání. Jakou hudbu jste poslouchal, když jste pracoval na debutu Zrcadlo mistra Matyáše a jakou při přípravě novinky Vzlétají ptáci?
„Vždycky jsem poslouchal zároveň bigbeat i folk, nikdy country. Poslouchal jsem i keltskou hudbu. Posledních asi šest let se zaměřuji hlavně na skandinávskou world music a to se, myslím, na tom posledním CD muselo nutně chtě nechtě odrazit."
