A právě toho stručného hodnocení se dnes dotknu trochu podrobněji, protože okolo jednoho se rozpoutala docela zajímavá diskuse a je příkladem toho, jak nikdo neví všechno a jak se i na základě jedné stručné věty můžeme něco nového dozvědět.
Už jsem se skoro odhodlal, že ty statistiky nějak sestavím, když jsem našel v práci na záznamníku vzkaz od Pavly Marianové, které se něco nezdálo na tom, jak jsem zhodnotil její demáček. Na telefonu jsme se vzájemně nějak nezastihli, a tak přišla na řadu komunikace pomocí e-mailů. V následujících řádcích budu citovat nejdříve své stručné hodnocení, pak se pokusím zrekonstruovat ve své paměti uložený vzkaz od Pavly a nakonec vám nabídnu můj dopis a její odpověď.
Marianová, Pavla: Recitál, komentuje Pavel Rada: Nádherný hlas, ale proč psát nové texty na osvědčené hity?
Telefonát od Pavly Marianové: (necituji, jde jen o obsah otázky) Ahoj, zajímalo by mě, jaký osvědčený hit máš na mysli…
Můj e-mail:
Ten spirituál, o kterém byla moje poznámka, se ve Tvém podání jmenuje To anděl kámen odvalí. Všeobecně je tahle písnička známá od Spirituál kvintetu jako Kdo svalil kámen náhrobní.
Proti Tvé verzi mluví (alespoň pro moje uši) i to, že ten Tebou zpívaný text mi přijde dost špatný.
Trochu to v písemné formě přeženu, ale zpíváš tam:
To anděl káméén óóóóóóódvalí
a v závěru dokonce
To anděěěl káááméééééééééééééééééééééééééééééééééééén óóóódvalí – a to mě doslova tahá za uši. Ve slově kámen je to men prostě krátce… takže text a melodie si neseděj. Mě tohle docela dost vadí (a je to dost častý jev… všeobecně).
e-mail od Pavly Marianové:
Ono právě nejde o to, že spirituál se jmenuje "To anděl kámen odvalí" pouze v mém podání, protože ta píseň se tak prostě jmenuje už nejméně 60 let, kdy vznikl tento dost přesný překlad jejího názvu z anglického originálu, a to od překladatele a pěvce národního divadla Jiřího Jorana. Tenhle český text vyšel v reedici v roce 1955 ve zpěvníku "Černošské spirituály", z něhož jsem tuto píseň převzala do svého repertoáru i já, a to už před více než dvaceti lety (při mém studiu na Ježkárně). Paradoxně tedy tento hit tedy následně přetextoval J. Tichota. Tvoje poznámka u bodování desek je tedy nepřesná a závádějící, pokud se týče konkrétně tohoto příkladu, jinak názor na přetextovávání můžeš mít, samozřejmě, jaký chceš.
A za tím, jak to zpívám, si stojím, protože k této interpretaci jsme došli společně s uznávaným jazzovým klavíristou a aranžérem Jaromírem Hanzlíkem, který mi po dobu studia dělal korepetitora.
Tak to je jen malá ukázka toho, co se člověk může dozvědět na základě jedné stručné věty. Uznávám, že jsem nevěděl – ba ani netušil, že text, který zpívá Pavla Marianová, je tak starý. Ale v tom případě jsem o to vděčnější doktoru Jiřímu Tichotovi, že nelenil a napsal text svůj. Tichotův text totiž možná méně souhlasí s originálem, ale vyvaroval se v něm přesně těch chyb, které mi v textu pana Jorana vadí.
A že jsem o hodnocených deskách vlastně tentokrát nic nenapsal? Tak neváhejte a podívejte se tam sami. Pokud budete hledat ony stručné komentáře, najdete je u tam, kde je počet bodů v rámečku…
