Pamatuji si ty doby, kdy jsme i na diskotékách vytvářeli komponované pořady, které měly za cíl předstírat cosi ušlechtilejšího než pouhé křepčení kolem gramofonu. Nebo jsme alespoň byli zřizovatelem nuceni sepisovat scénáře takových taškařic. I v rozhlase mělo větší cenu, když se udělal komponovaný pořad, než když se prostě jen okomentovalo pár písniček. Něco to do sebe mělo – ochytřili se posluchači, mnohdy i autor, vlci komisí se nažrali a koza hezkých písniček zůstala.
S pádem kdečeho v minulosti jsem měl pocit, že i tento žánr upadl v zapomnění a králem je improvizace, bezprostřednost a žvanírna. Proto jsem nedůvěřivě hleděl na CD moravsko-slovenské skupiny Starý orchestrion s titulem Čeští básníci o Moravě. Nedůvěra se prohloubila ještě více, když jsem z bookletu zjistil, že to nejsou jen písničky, nebo třeba písničky tématicky spojené (např. zhudebněné básně), ale že je tam fakt i průvodní slovo, životopisy básníků a podobně. Opravdu jsem se bál.
Výsledek mě ale překvapil, a hned třeba říci, že pozitivně. CD – pásmo – je pojato se vší vážností, a tak se posluchač z CD opravdu dozví, proč se skupina k tomuto počinu rozhodla, proč právě tito básníci, dozví se i životopisy oněch čtyř básníků (V. Nezval, F. Halas, M. Florian, J. Kainar) a jaký měli vztah k Moravě, nechybějí některé citace, a hlavně – skupina zhudebnila texty básníků. Tím bych mohl začít – zhudebnila je vkusně a decentně, bez snahy o sebezviditelnění, bez snahy básníky a jejich básně znásilnit a zmodernizovat. Takhle nějak se přistupuje k materiálu s úctou a pokorou, takhle nějak se mu slouží. Poslechněte si to, upravovatelé lidových písní! Z toho plyne, že se muzika drží v rámci nenáročného melodického folku, provedeného však dostatečně nápaditě, aby skladby mohly existovat i samostatně. Smysl tedy mají samy o sobě, zapojeny do pásma ale získávají další rozměr. Překvapivě básně jsou zhudebněny tak, že mohou plnit i funkci textu – hudba tedy rozhodně není jen nějakou scénickou hudbou, sloužící jen k podmalování slova. Hudbu složil Vladislav Klesnil. Podobně uměřeně, možná skromně, ale důstojně, v duchu básní, znějí i samotné nástroje a hlasy členů kapely. Pouze v básních J. Kainara (poslední dvě v pásmu) se zvuk skupiny i zpěv sólistů mění adekvátně ke způsobu psaní J. Kainara a dostává nádech lehkého beatu (možná vkusně inspirováno V. Mišíkem)
Průvodní slovo je pojato poměrně konzervativně, což je v tomto případě vhodné – komentáře se čtou, střídají se hlasy, není žádný podkres. Rozhodně je to ale lepší, než když někdo neartikulovaně, nesouvisle a koktavě vzpomíná a vydává se to za autentičnost. Možná je mluvené slovo v některých pasážích příliš patetické a u životopisů je možná příliš na dikci znát, že je to spíše výčet údajů. Obsahuje však všechny výše uvedené typy fakt – a další jsou uvedeny v bookletu.
Suma sumárum – optimálním způsobem se na CD spojilo umění, zábava i poučení. Stačí CD vložit do přehrávače, a hodina českého jazyka – literatury nebo i hudební výchovy je hotova. Ale i požadavky na zajímavý pořad v některém nekomerčním rádiu deska splňuje bez jakýchkoliv úprav.
Starý Orchestrion: V. Klesnil a V. Kosorinská – kytara, vokály, přednes, J. Sigety – mandolína, vokály.
Zhudebněné básně: Na břehu řeky Svratky, Sbohem a šáteček, Doznání, U Mikulova, Z jižní Moravy, Strážnice, Samomluva, Litanie k jižní Moravě, Lehla stará alej, Manitouova pomsta
Vydává Český spolek na Slovensku, 2006 *******
