Podle vzoru Karla Kryla máme představu, že písničkář by měl být především zpívající básník, který se nějak doprovází na kytaru. Stačí umět pár základních akordů, sdělení je důležitější. Zdeněk Hamřík z Mohelnice ukazuje opačný model. Výborný muzikant, které sice ví, co chce říci, ale je mnohem víc kytaristou než básníkem.
Své aktuální demo předkládá posluchači rafinovaně. Hned v předehře první písně Večer červencový nechává promlouvat nejprve klavír hostujícího Pavla Kunčara, aby až po chvíli sám zabořil ruce do strun. Předehra graduje až do nástupu Zdeňkova zpěvu. Hamříkův hlas je vcelku příjemný (trochu mi připomíná nedoceněného písničkáře a mého bývalého kolegu Emana Míška), ale také velmi klidný, a tak po slibném instrumentálním nástupu s prvním zazpívaným tónem „padá řemen". A vzápětí se dostaví největší textařská tragédie alba, gramatický rým „kapelníka/hudebníka", který by při natáčení plnohodnotného alba měl případný producent autorovi rozmluvit.
To ale naznamená, by byl Zdeněk Hamřík špatným textařem. Naopak, hned druhá píseň Vlaštovky je velmi poetická, původní a aktuální („do těla e-mailů čtyřlístek nepoložíš"). Na hodnotě písni přidává i zdařilá kombinace klidného vyprávěcího zpěvu s rytmicky zajímavým kytarovým doprovodem.
V české lidové písni Sluníčko si Zdeněk vyzkoušel takřka václavkovsky minimalistický kytarový doprovod. Tereza Terčová jako host v podstatné části písně hraje pouze roli doprovodné vokalistky a s plnohodnotným zpěvem se připojí až v samém závěru.
Další ze svých hráčských rejstříků Hamřík předvádí v písni Labutě, přičemž tentokrát jej Pavel Kunčar (podobně jako už předtím v písni Klapy klap) doprovází na perkuse. Za klad považuji latinský rytmus stejně jako několik zajímavých nápadů v textu („já mimo celu – kytarista"). Bohužel i zde dojde k „nešťastné příhodě", když Hamřík zkouší na hraně úspěšnosti dobře vyfrázovat slogan „je málo času" .
V závěrečném Vlaku kytara napodobuje rytmus zvolna jedoucí lokomotivy, což je ve folkové (či spíše country) hudbě vtip docela obvyklý. O humor by možná mělo jít i v textu této písně s tragickým koncem, avšak celek vyznívá nejkřečovitěji z celého alba (včetně zbytených citoslovcí „jo jo jo, jó jo jo" a závěrečné bluesové figury. Vlastně jako posluchač netuším, jestli jsem se měl smát, nebo plakat, nebo si vzít ponaučení.
Přednost tedy u Zdeňka Hamříka dávám šansonovým textům typu Vlaštovek. Nicméně rád si v budoucnu poslechnu i další úpravy lidových písní, pokud budou upravené tak dobře jako Sluníčko.
Zdeněk Hamřík s hosty (Pavel Kunčar, Tereza Terčová): Demo 2006
Písně: Večer červencový, Vlaštovky, Klapy klap, Sluníčko, Labutě, Vlak
Celkový čas: 20:04
