Pro žánrovou cenu Folk& Country se toto ocenění naštěstí udílelo v hlavním večeru, a to v přímém televizním přenosu.
Už při vstupu do ostravské arény mě nepříjemně překvapila kapela Šajtar, kterou mám v paměti jako velmi dobrou, hudebně i nápaditostí sehranou skupinu lidí. To, že hráli ohrané hity svých kolegů, by mi tak nevadilo, ale falešné tóny a nesoulad mi vnutily otázku: Co tu vlastně dělám?
Musím přiznat, že Richard Krajčo moderoval dobře a byl tak opravdovou hvězdou sobotního večera. Navíc sbírka Andělů, kterou si odnášel, vypovídá za vše. Což se nedalo říct o jeho kolegovi z pořadu Medúza (jeden z mnoha legendárních hudebních pořadů, který byl vzpomenut v průběhu večera). Byl jím velmi trapně vystupující Aleš Juchelka v převleku za Ozzyho Osbourna. Nemohla jsem se zbavit pocitu moderátora s rovnátky v ústech nebo s problémem s nezvladatelnými sykavkami.
Raději nechci vzpomínat na zvuk, který byl v této „studené" (pocitově i na vlastní kůži) hale bohužel k slyšení. Po návratu domů jsem díky videonahrávce zjistila, že ani televizní přenos nebyl o moc lepší. Navíc vystoupení některých hvězd večerní show bylo pro diváka velmi rozpačité. Mám na mysli falešně znějící zpěv stálic našeho hudebního nebe. Naštěstí večer měl ale pro mě jiný, velmi důležitý důvod, proč jsem se stala přímým divákem této show. Udílení žánrové ceny Folk & Country.
Mezi nominovanými byl liberecký Jarret s albem Vztahem zapni, Sestry Steinovy s albem Jen děcko se bojí a vsetínští Žamboši se svým debutem To se to hraje. Právě Stáňa s Honzou byli tím důvodem, proč jsem se s přáteli rozjela do Ostravy. Byl to krásný pohled na jejich rozzářené a šťastné tváře ve chvíli, kdy si přebírali „svého" Anděla.
Tečkou a hlavně vylepšením reputace v předávání prestižních cen Akademie populární hudby, zkrátka Andělů, byla Noc s Andělem v ostravském klubu Parník. V příjemném prostředí útulného klubu, ve společnosti kapely Gothard a samozřejmě Žambochů, se odehrával další přímý přenos. Pohoda, příjemný moderátor a skvělý zvuk.
V hlavě mi však uvízlo několik nepokojných otázek, které ne a ne dostat pryč.
Jak je možné, že do Síně slávy vstoupil Karel Svoboda? Neubírám mu zásluhu na naší hudební scéně, ale to proběhlo nové hlasování? Nebo to stihli akademici změnit? Zdá se, že zapracoval tlak médií…
Proč byly výsledky žánrové ceny Folk & Country uveřejněny na internetu dva dny před oficiálním předáváním?
To se mi ani nechce vzpomínat na to, že po celou dobu média prezentovala jen Sestry Steinovy a sem-tam Žambochy, ale o kapele Jarret nebyla téměř zmínka.
Navíc by se dramaturgové měli zamyslet, jestli by právě nominovaní, nebo další držitelé žánrových cen, neměli být tím hudebním obohacením „show" místo některých „hvězd".
