Pětice Kajkery oslavila 20. dubna své 10. narozeniny v kině Vlast ve svém domovském městě Frýdku-Místku. Kdo jsou Kajkery, co hrají, co je baví kromě hudby a také kterého z festivalových úspěchů si nejvíce považují, jsem se ptal zpěváka Theodora Barcziho, přezdívaného Kara.
Skupina Kajkery právě oslavila 10. narozeniny. Ale předpokládám, že si ještě vzpomeneš, jak přesně kapela vznikla?
Deset let uteklo jako voda, takže to nebude problém. Tomáš Pyško, který se do té doby uplatňoval jako country-trampský kytarista, si chtěl vyzkoušet něco jiného, takže oslovil – dalo by se říct – folkaře, rockery a jazzmany a vyzval je ke společnému hraní. No a oni samozřejmě byli zvědaví na to, jak si s tím sami poradí, a co se z toho vlastně narodí. A tak se stalo, že se jednoho pohodového jarního dne v roce 1997 začaly linout první tóny nové kapely. Abychom podtrhli to rekrutování z různých muzikantských řad, začali jsme si říkat Kajkery, což v překladu znamená Kdokoliv.
Za těch deset let jste zaznamenali několik výrazných úspěchů na festivalech. Ze kterého z nich máš po letech největší radost a proč?
Víc než všechny ceny vždycky samozřejmě potěší divácké souznění, velký potlesk nebo roztančené publikum. Ale pokud mám opravdu vybrat jednu událost, tak by to byl zisk Porty 2003. To bylo i splnění mladického snu, takže ta cena mě rozradostňuje nejvíc. Navíc mi ta soška ladí s cihlovou barvou stěny v pokoji.
Jestli se nepletu, Kajkery jsou velmi stabilní kapela, pokud jde o personální obsazení…
Ano, my jsme docela stabilní, což je u desetileté kapely málo vídaný jev. V podstatě se u nás vyměňovali jen bubeníci, a to tak, že náš první bubeník později znovu vystřídal našeho druhého bubeníka. Dneska tedy staronovou sestavu tvoří: Tomáš Bobr Pyško, který hraje na akustickou kytaru, Martin Bubuš Czerný na sólové, vesměs elektrické kytary, dále dunící „tlustostruňák" David Blue Březovjak a Pavel Bjolek, mistr rytmu. Zpěv a tanec mám na starosti já, tedy Theodor Kara Barczi. A zapomenout nesmíme na Luboše Johna Gaška, výborného manažera a kuchaře kapely.
Jak vznikají písničky?
Já skládám kytarové písničky, což jsou takové zkratky mých životních pocitů, a kluci ve zkušebně do nich přisypávají své muzikantské nápady. Přidají, odeberou, přidají dvakrát tolik, odeberou polovinu, přidají dva a vrátí se na třetinu původního nápadu, tu pak zdvojnásobí novým rifem a odečtou prvotní nápad. No a pokud výsledný tvar voní všem, tak tu píseň, jak trefně říká Vlasta Redl, začneme vystřelovat do kosmu.
A tvoří repertoár jen vlastní skladby?
Ano, na koncertech hrajeme jen naše písničky, i když jako překvapení pro Samsona a Slávka Janouška, a taky pro vlastní radost, jsme pro narozeninový koncert „kajkerácky" přetavili a hráli písně Léto a Imaginární hospodu (snad to ty bardy potěšilo). Jinak ale ve zkušebně i hospůdkách se písně přebírají a „džemuje" se dlouze a s chutí.
Kde nejraději hrajete?
Rád sedím s kytarou před chalupou s výhledem do údolí ve stínu starého javoru. Je ráno a voní kafe. Taky židle u nás v kuchyni je výborné místo na hraní. V kapele nám ale na místě a velikosti scén nezáleží. Důležitá je pohoda. Teď zrovna máme oblíbenou scénu tu z koncertu k desetiletí Kajkery. Hosté, fanoušci, diváci, atmosféra. Všechno bylo famózní.
Skupině Kajkery předcházely jiné hudební aktivity jednotlivých členů. Působíte ale i dnes někdo v jiných kapelách?
Martin má svou funky kapelu Čadi. Pavel účinkuje v divadelním spolku, ve kterém je herecem a bubeníkem. Kluci jinak občas hostují na nahrávkách jiných kapel. Naposledy Martin s Pavlem na desce Tomáše Kočka, Tomáš pak na desce country kapely Mr. Bill. A já chodím kolem chalupy a zpívám si pro radost, ale to se asi nepočítá, že?
Máte u vás „na severu" nějaké spřízněné kapely? Třeba někoho, s kým pravidelně koncertujete?
Pravidelně? To nekoncertujeme s nikým, ale s mnohými jsme hráli jsme, potkáváme se a rádi je vidíme. Zmínit můžu třeba Chvilku poezie, Douda Band, Žambochy, Šantré, písničkáře Sovu & Slamáka… Nerad bych v tom výčtu někoho opomenul. Obecně platí, že jsme družina družná, ráda se družící.
Když jste tak družná družina, najdete si uvnitř kapely čas i na jiné společné zájmy kromě muziky?
Tom, David, Martin a částečně i Pavel jsou učitelé, takže společné nemuzikantské téma je jasné. Já a David jsme vyznavači horských kol a vůbec sportu v přírodě. Pavel je dokonce extrémní skialpinista. Jinak kapela klidně vyráží na vodu nebo na hory. Teď v neděli jsme si třeba vyšlápli na výroční trampskou Ivančenu. Slunce, rozkvetlé stromy, stéblo v puse. Pohoda.
