6. června 2007 bylo v pražské Akropoli pokřtěno páté studiové album skupiny Traband. A byl to křest dvojitý. Vedle samotného příletu vlaštovek, výtvarného symbolu nové desky, šlo zároveň o vstup do nové hudební církve, které dal kapelník Jarda Svoboda trefné jméno „home music".
A byl to křest trojitý. Protože jako předskokan předstoupila před pozvolna se plnící sál tři minuty po půl osmé Jana Vébrová, většině přítomných patrně dosud neznámá, a proto nezajímavá a pozornost si nezasluhující písničkářka. Ať se na mě trabandfans nezlobí, ale těch dvacet minut mohli počkat venku nebo prostě mlčet. Třeba by k nim z pódia i něco málo dolehlo. A že toho bylo dost!
Na úvod si Jana bojovně zakokrhala titulní píseň svého debutového alba Kykyrý a podle jeho track-listu pokračovala i dál. Chvíli kejhala jak ty husy, chvíli blekotala co čertíci cvoci, chvíli sypala dvorek ocelovým peřím. Po celých sedm písni obdivuhodně soustředěná, neředěná a větrná. Že jitří rány? Ale jak!
(Soukromý tip: pro první seznámení s Janou ochutnejte její Buřtguláš.)
Traband nastoupil bez prodlev a bez dechů. Ačkoli co potřebuje takový měch k životu? A Jarda Traband se po většinu koncertu držel svého harmonia. A Jana Modráčková si přeci jen čas od času přicvakla mikrofón k trubce. A Václav Pohl dokonce sem tam sáhl po megafónu.
Pravda je, že nové písničky (a to byly před bonusovou částí programu všechny) znějí poněkud jinak než fortelné přístavní valčíky nebo cirkusová skáčka. Ale ať už se vám nový Traband líbí nebo nelíbí, Jarda Svoboda jistě tuší, co a proč dělá. Předloňských 10 let na cestě, koncertní pauza roku 2006, ani letošní návrat nejsou náhoda.
Milovaný syn se vrací tam, kde je nejlíp – domů. Čeká ho tu matka a rodná zem a čeká ho tu matka Země. A tíží ho tu minulost a hříchy jeho otce. I obrací oči k dalekým krajům a k vysokým horám. Zdá se mu to, nebo slyší amen? A kdo je tím rybářem sedícím na břehu rybníka?
Přítel člověka byl představen beze zbytku, ba s několika písněmi, které se do něj nevešly. Většinu skladeb hrálo přitom trio Svoboda (harmonium, cimbál, kytary, baskytara) – Modráčková (kytara, baskytara, trubka) – Pohl (bicí) samostatně; jen ke třem písničkám si přizvalo klarinetové kvarteto Clarinet Factory a k několika dalším vynikajícího beat-boxera Jara Cossigu, jinak člena uznáváné skupiny Beatburger Band, v této vokální akrobacii české to jedničky.
Největší haló ale nakonec stejně vzbudilo Svobodovo oznámení, že na závěr Traband přeci jen zahraje několik starších písní v původní dechno sestavě, nenápadně nastoupivší už při Partyzánovi. Celý koncert pak za sborového zpěvu a následně bouřlivého pískání a tleskání zakončila dvojice hitů z předposlední desky Hyjé! Černej pasažér a Lano, co k nebi nás poutá. Kdo byl zklamaný, ať se přihlásí!
Přečtěte si též:
* krátký rozhovor s Janou Vébrovou a
* nedávný článek iHned věnovaný Trabandu a jeho novému albu.
