O soutěži Notování pod Vyšehradem jste průběžně na obou významných folkových serverech informováni, včetně výsledků finále celoročního klání skupin i sólistů a tak se článek zaměří alespoň na stručný popis finalistů.
Ukázala se větší síla skupin než dvojic a sólistů. Jakub Kořínek a Katka Misíková hráli písničky přesně určené pro menší auditorium, jaké je v Trojické, ale stejně nakonec splynuly v jedinou středně rychlou, zamyšlenou, s mírnou romantikou v textech. Jirka Řehulka měl poměr mluveného slova a muziky tak 1:1 – zřejmě jsou porotci Notování tolerantnější, než poroty portovní a doplňoval tak slovem to, co se mu nepodařilo vyjádřit texty. Jeho proklamované „brdství" je zatím spíše vnější slupka.
Jasnou osobností ze všech stran a po všech stránkách je Dana Houdková a Stejná krev jí v podstatě jen sekunduje. Nedá se nic dělat, potvrdil jsem si svůj dojem z loňské Porty, nebo kde jsme DH viděl a slyšel – intimita jejích textů je někdy až brutální. Ale prosím, aspoň si za tím stojí a hlavně – nemusí tématy textů dohánět technickou stránku vystoupení. Přelet M.S. mě jako první zaujal měrou nejvyšší a doslova šokoval v dobrém slova smyslu. Čtyři dámy vládnou především hlasy, kytara je jen doplňkovým nástrojem. Svými hlasy ale dokážou vyjádřit snad úplně všechno – sympaticky směřují k šansonům či jazzu, ponechávají si ale folkovou upřímnost a hravost a výborně jim to zní.
Překvapením nebyl ale ještě konec Epy de mye mě i publikum oslovila bezprostředními vtipnými písničkami, zručně zpracovanými. Podle názvu skupiny jsem to čekal spíš pochmurnější. Folková scéna jako by ožila. Nu a posledním soutěžícím bylo západočeské Bodlo. Na nich již je znát vyhranost, občas přecházející do zatím příjemné rutiny. Jakkoliv nástrojově připomínali bluegrass, hráli spíše náročnější akustickou muziku, inspirovanou třeba blues nebo newgrassem. Porota i diváci to po zásluze ocenili vítězstvím. Přeci jen mi ale mezi ostatními soutěžícími přišli asi jako Sekvoj na konkursu Zahrady.
Já bych volil Přelet, pak Epy a třetí Bodlo.
Hostem před vyhlášováním výsledků (palmičky, putovní cena, rozteklý, leč vynikající čokoládový dort), které obstarali snad všichni členové poroty jeden přes druhého, byl Martin Rous, hrál písničky ze svého zatím posledního CD a potvrdil, že jakkoliv je příchozí z rocku, velmi rychle si folkové zákonitosti osvojuje.
Protože nejsem zase až tak častým návštěvníkem Notování, vyjádřím na závěr obdiv a uznání všem, kteří se jakýmkoliv způsobem kolem Notování točí souhrnně, abych na někoho nezapomněl.
(Foto: Zdeněk Janeček)
