Koncerty v kapli odbydu konstatováním faktu, že zde hráli písničkář Arnošt Frauenberg a duo Hořký kafe. Nedčiním tak z nedostatku úcty k nim, ale prostě z toho důvodu, že nemohu být na několika místech v jeden a ten samý okamžik a ve chvíli, kdy výše zmínění muzikanti hráli, jsem se nacházel na nádvoří muzea.
Na nádvoří muzea mohli diváci již od 14:00 poslouchat kapely vybrané dramaturgem festivalu Michalem Juppem Konečným převážně z Konkursu Zahrady. Možnost předvést se poměrně slušně zaplněnému nádvoří dostaly skupiny 4 zdi, Spadané listí, Epy de Mye (čerstvý držitel Krtka ze Zahrady 2007), Pranic, Zhasni, Bonsai č. 3 a Stráníci s Mirkem Ošancem, které ve třech písničkách doplnila kontrabasistka Lucie Cíchová a v jedné kapelník skupiny Marien Víťa Troníček.
Večerní koncert ná nádvoří jindřichohradeckého hradu a zámku zahájila ve 20 hodin již zmiňovaná Epy de Mye a troufnu si tvrdit, že jsme byli u toho, když se nová písnička začala stávat hitem. Jmenuje se Lovec Amorů a premiérově zazněla právě před týdnem na festivalu Zahrada. Na Folkové růži již byla tato písnička publikem hlasitě vyžadována a poté (když bylo publiku vyhověno) byl slyšet poměrně hlasitý divácký zpěv o tom jak "… tuny Amorů – topí v lavoru – v takovém tom oranžovém…"
Následující Jen tak tak se po několika změnách na postu sólového kytaristy nakonec rozhodli pro sestavu, ve které se bez něj vlastně klidně obejdou. Současné čtyřčlenné složení Jen tak taku sluší a je vidět, že je muzika vysloveně baví. To je pak radost poslouchat.
Táborský Acoustic Impact je složen z vynikajících instrumentalistů tíhnoucích k muzice pohybující se někde mezi jazzem a latinsko – americkou hudbou. Zahráno je vše skvěle, ale v delším bloku ve mě převážil dojem, že sóla se hrají proto, aby se lidem ukázalo, že na to máme… taková hudební gymnastika bez sdělení a bez důvodu.
Předposlední účinkující tohoto večera byl liberecký Jarret. Po nedávném odchodu zpívajícího bubeníka Honzy Nohy se kapela trošku hledala, ale na Folkové růži již opět zněl Jarret v plné síle a kráse. Nový bubeník Tomáš (příjmení se mi nepodařilo zjistit, omlouvám se) hraje sice jinak, než hrál Honza Noha, ale nikoliv hůř. Je možná o trochu divočejší, ale Jarretu to s ním docela sluší. I mužské pěvecké party doznaly aranžérských změn, ale zejména Michal Vlasta Třešňák se velice příjemně poslouchá a tak si na změny nejspíš brzy zvykneme.
Tečku za prvním večerem udělal Pavel Lohonka Žalman se svým Spolem. Žalman se rozhodl hrát na letošních festivalech výběr svých starších písniček a myslím, že to v jeho případě bylo rozhodnutí šťastné. Publikum si vděčně pobrukovalo Dej mi tón, Divoký horský tymián i úplně závěrečný přídavek – Všech vandráků můzu.
Než vás pozvu na další dny Folkové růže, rád bych zmínil jedno podstatné zlepšení, které se tomuto festivalu dostalo. Na scéně stojí kvalitní pevná střešní konstrukce, která umožnila zavěsit reprobedny do výšky a mírně je naklonit směrem k zemi. Je to sce zdánlivá maličkost, ale díky tomuto novému umístění reprobeden téměř zmizela nepříjemná ozvěna, která se odrážela ode zdí zámku. A zvuk jak na muzeu (Pavel Jindrák), tak na zámku (Jan Friedl) byl vskutku luxusní.
Pokud váháte, zda se na Folkovou růži podívat, rozhodně přijeďte. V pátek můžete slyšet například držitele Krtka Pavla Helana, obnovená Pouta, Inku Tognerovou jak ve skupině Šantré, tak v duu Tamaral (s Petrem Sedláčkem), Žambochy, Asonanci a mnohé další. V sobotním programu pak najdete třeba Marien, Bossorky, Cop, Traband, Jablkoň, Vlastu Redla… A i počasí má prý být už letní!
