Originalita a provokativnost se vyčerpala, inspirace nepřišla a tak nastoupily nuda a repetitivní otrava. Pravda – ze začátku to tak nevypadá, příslibem je opuštění harmoniky (po předchozím opuštění kytary z úplně prvního CD tedy nevěra již druhá) a přechod ke klávesám, ale postupně se ukáže, že tato změna sama inspiraci nepřinesla. Dokonce ještě první tři písně na CD V salonu barokních dam se zdají být jako z nejlepších časů – tedy dokud si neuvědomíte, že Vařič a mapa je těžce inspirována podobnými písněmi Z.Navarové – přinejmenším Cestou domů. Ale pachuť plagiátu napravuje veselá melodie i skvělý rým „stezky KČT (čti káčété)/ chůzí káčete. Bohužel, dál už Radůza jen nepokrytě prudí a převaluje se v šedivé pustině nudy: prudí francouzštinou v písni , 
kromě Z.Navarové se jak vrtule v hrobě točí i Jan Neruda, když slyší, co provedla zpěvačka s jeho Písněmi kosmickými, nudí mezihrami i nesmyslným textem v Dopise Taťáně a v Kráčím – tam ještě pseudozvukomalebně vrší rozvíjená slova s koncovkou -ytí (tak mě napadá:"vytí" tam je taky, ač nezmíněn). No jedním slovem bíduna, mladá paní. Praktická ukázka, co se stane, když interpret jednostranně postaví své umění na jedné dovednosti a zanedbá všestranný rozvoj. Absenci melodických nápadů a textových témat nahrazuje prohlubování dříve zajímavých (protože poprvé slyšených) aspektů, které se opakováním bez inspirace stávají manýrami (zpěv, cizí jazyky v českých písní, „rozervané" melodie – ve skutečnosti bez nápadu, vykrádání lidových motivů). To co vypadalo jako talent byla ve skutečnosti jen neotřelost. Ještě že Radůza už posbírala Anděly, dokud byla nová, po téhle desce už na ně asi nedosáhne. Jedině snad za obal a obrázky v bookletu – ty jsou sice výtvarně dobrý, ale tak didakticky nekorespondující s obsahem, až je to skoro klamavá reklama. Ale jako omalovánka dobrý. Třeba k Ponožkám PS by se hodily.
Radůza: V salónu barokních dam Indies 2007, 50,19
