Takhle nějak bych nadepsal recenzi, kdyby na desce bylo řekněme 30 písní a jen dvě dobré a jedna slušná. Tentokrát nemám ale k ironii důvod, následující sčítání je totiž názvem modrého CD skupiny Šantré. A tak bych mohl hned příklad dokončit: 2+1= 15 velmi zdařilých skladeb.
Pravda, není to deska nabitá hity, najdeme tam určitě i oddechová místa, najdeme tam ale i příslušnou řádku výrazných písní, které upoutají a u kterých si posluchač zapamatuje : Ano, toto je Šantré. Hned úvodní Dešťobáseň patří mezi takové, naopak následující Jedinou větou patří spíše k těm, které mají nechat plně vstřebat silný dojem ze skladby předcházející. A to jak z hlediska hudby jakoby omráčené , tak i z hlediska 
intelektuálního mudrování o odcházející lásce. Ale pokud posloucháme album vcelku a snažíme se vnímat spíše atmosféru, tak ani ty „slabší" kousky atmosféru neruší a neprovokují. Vytvářejí jen jakousi do sebe zahleděnou pózu, která se asi vychutná v klubech, ne na festivalových pódiích. Ale i pro ty festivaly má Šantré repertoár – kromě už zmiňované Dešťobásně určitě i Znebeslečna (podobná slovní spojenina), nebo Příteli či Nedočkavá. V těhle písních je Šantré dynamické a přitom dostatečně folkově intimní.
Písničky mají vesměs nekomplikovanou melodii, která zvýrazňuje jejich komorní vyznění, přitom však tak vystavěnou, že nenudí a hlavní motiv u většiny písní je rozpoznatelný . Kde se k tomu trošku schyluje, zachrání situaci, ve třech až překvapivě nápaditá a moderní, přitom však neprovokující instrumentace. Mezi takovéto, řekněme, prostřední písně patří Odjinud nebo Kdo vlastně jsem, či Zdence, nebo Skořice a zázvor , mezi ty , kde chybějící nápad instrumentace nezachránila a dorazil je ještě i text se zařadí, kromě Už zmíněného Jedinou větou i Mrtví (dost morbidní téma i zpracování) nebo Jsi či Tak jako slunce. Výraz „Vždy prosvětlíš mé vidění" by zasloužil tesat do kamene a ten pak svrhnout ze skály.
Příjemným aspektem písní je i zpěv Inky Tognerové. A ten i některé písně zachraňuje také, například Most nebo Moknu. Obecně platí, že povedenější jsou písničky, kde se Šantré nechali inspirovat třeba cizokrajnou melodikou či latinskoamerickými nebo jazzovými rytmy (Příteli nebo Salvátor Dalí s rýmem na "sbalí"). Dá se říci, že modré CD skupiny Šantré patří k tomu perspektivnějšímu, co v rámci této, řekněme, komorní odnože folku vzniká. K tomu, co má hlavu a patu, smysl a názor.
Šantré: 2+1 2007, 41,26, *******
Dešťobáseň, Jedinou větou, Odjinud, Znebeslečna, Mrtví, Kdo vlastně jsem, Jsi, Most, Příteli, Zdeňce, Tak jako slunce, Nedočkavá, Salvátor Dali, Nedočkavá, Salvátor Dali, Skořice a zázvor, Moknu.
