Časopisy pro moderní muže vám zase poradí, do kterého baru zajít na oslavu dobrého obchodu na burze, zvláště pokud chcete (čertvíproč) potkat Sagvana Tofiho. Bravo girl pomáhá čtrnáctkám sbalit kluka na jednu noc a anarchističtí redaktoři anarchistických časopisů se s vámi rádi rozdělí o všechny jednoduché návody, jak si doma vyrobit dvě, tři atomové bomby. Může snad zůstat InternetFOLK stranou? Dozvíte se tedy všechno, co potřebujete vědět, pokud se náhodou budete chtít vydat na folkový festival.
1. VÝBĚR FESTIVALU
Nevěřte reportážím z festivalů, vždyť jak říká nejvýznamnější muž této země: novináři jsou hyeny a odpad společnosti. (Hyena jakožto zvíře nemá do hlediště přístup a vkus odpadu společnosti se zcela jistě naprosto rozchází s vytříbeným vkusem vás a vašich přátel.)
Nevěřte reklamním sloganům jednotlivých akcí, jsou to jen reklamní slogany.
Nedejte na kamaráda, doporučujícího vám, abyste jeli na fesťák, který loni sám navštívil. Jak všichni víme, většina takzvaných kamarádů jsou podlé potvory, toužící po tom, abyste vyhodili peníze stejně hloupě, jako oni loni.
Nevěřte žánrovému vymezení festivalu. Stejně dneska všichni uvádějí, že přehlídka je multižánrová. Toto označení je zrovna v módě, neboť jsou tak označeny i akce, z jejichž programu to není ani trošku poznat. Naopak, existují přehlídky hrdě se v názvu hlásící k folku, na nichž najdete všechny žánry, snad jen kromě toho titulního.
Pozor! Některé akce, tvářící se jako hudební přehlídky, jimi podle pořadatelů kupodivu vůbec nejsou. Tak kupříkladu jeden z našich největších festivalů prý není festivalem, ale způsobem života. Že je mým způsobem života, už ovšem tvrdí ve své reklamě i jedna posilovna, sídlící kousek od našeho baráku. Navštěvuji ji však stejně často, jako všechny jiné posilovny. Tedy vůbec.
2. POČASÍ
Nic nedejte na katastrofickou předpověď počasí. Bude to totiž ještě mnohem horší. Kupodivu festival, na který nejvíce vzpomínám, je jeden z dílů helfštýnského Folky-nefolky, kde teplota nad nulu vylezla jen velmi mírně a pršelo a pršelo a pršelo…
3. DIVÁCI
Ač si všichni stěžují, že je diváků málo, stále se najde dost těch, kteří vám polezou na nervy. Pokud se přestěhujete do jiné části hlediště, bude to ještě horší. Hluk se samozřejmě stupňuje při vystoupení vašeho oblíbeného tichého písničkáře.
4. PROGRAM
Jediný bod, který z programu vypadne, je ten, kvůli kterému jste tam jeli. Pokud tento účinkující v programu náhodou zůstane, jede vám před jeho vystoupením poslední spoj.
Zcela jistě se dá tvrdit, že dramaturgové přehlídek nemají nejmenší přehled o deskách vycházejících v žánru. Podle posledního průzkumu totiž na každého obyvatele této země, včetně kojenců, skinheadů a trash metalistů, připadají tři trampské výběry ročně. Jak to, že z pódia potom nezní samé Ascalony, Jižní eskadrony a Bláznovy ukolébavky?
A ještě jeden nevysvětlitelný jev: skupina, kterou jste tři roky neviděli, hraje kupodivu stále stejné písničky a dokonce říká i ty samé vtipy. A to se jim už před třemi roky nikdo nesmál…
5. ZVÍŘATA
Zvířata mají obvykle na tyto akce vstup zakázán. Přesto však najdete v publiku dost prasat a (zcela ožralých) hovad.
6. OBČERSTVENÍ
Pořadateli avizované bohaté občerstvení jsou obvykle párky, buďto na roštu, nebo vařené. Výjimečně se setkáte i s bramboráky, pečeným prasetem, chleby se sádlem, nebo třeba kuřecími stehny. Pokud ovšem kolem vás všichni nosí obří kuřecí stehna a vy se tím necháte zlákat, vaše chyba. Dostanete stehno, za které by se styděl i podvyživený holub z náměstí.
Stánek s nealkem poznáte z dálky. Není u něj ani noha. U prodejců čepovaného piva však stojí dlouhá fronta (ani na tuto skutečnost nemá vliv počasí). Ale to, co se zde vydává za čepované pivo, je obvykle jakýsi pochybný nápoj bez pěny, v němž bublinky pořádají závody.
7. TÁBOŘENÍ
Tam, kde se za přenocování ve stanech platí, jsou tábořiště obvykle mnohem méně vybavena, než na akcích, kde je táboření zdarma. S naší přírodou to ovšem není zdaleka tak špatné, jak se obvykle tvrdí. Důkazem tomuto tvrzení nechť je neobvykle velké množství mravenišť na tábořištích. Ani sršeň sídlící přímo u vašeho stanu není vzácností. Vychutnejte si to a pozorujte tohoto plachého tvora sice zblízka, ale tiše a ohleduplně, tedy tak, jak bychom se ke křehké přírodě chovat měli.
Tábořiště mají nepochybně svou neopakovatelnou atmosféru. Jak s oblibou tvrdí lidé, kteří zde dávno nespí, tvoří ji hlavně různé muzicírující partičky. Rád bych si s těmi romantiky pokecal těsně poté, co jim ožralá ječící parta hned vedle spacáku zahraje ve čtyři ráno poosmé Mašinku.
8. HLEDIŠTĚ
Dosud mi nikdo nevysvětlil jednu totální záhadu. Jak je možné, že nenazvučené stánky v pohodě přeřvou nazvučené pódium?
9. TANEC
Věc, která mě na festivalech vždy obzvláště potěší, jelikož mi silně dodává sebevědomí. Pokud totiž to, co předvádí zmateně křepčící hlouček pod pódiem, je opravdu tanec, jak se obvykle tvrdí, vyplývá z toho jedna překvapivá skutečnost: Umím tančit taky!
10. TO HLAVNÍ, kvůli čemu tam všichni jedou. Seznamování. Seznamují se všichni. Před pódiem v hledišti, za pódiem v zákulisí a mnohdy i ti na pódiu. Pořadatelé s muzikanty, novináři s pořadateli a neznámá individua vlastnící propustku do zákulisí s jinými neznámými individui vlastnícími propustku do zákulisí.
A pak samozřejmě všichni ti mladí a krásní na lavičkách. Seznamování a vzájemné pozdravy tvoří převážnou většinu hluku v hledišti. Ostatně u seznamovacích večírků také obvykle něco hraje.
Podle některých výzkumů dokonce folkové festivaly překonávají v počtu navázaných sexuálních kontaktů i ty nejslavnější časy pionýrských táborů!
VYČERPÁVAJÍCÍ, ŽE? JEN DVĚ OTÁZKY ZDE JEŠTĚ NEPADLY. PROČ CELÝ TEN SKVĚLÝ CIRKUS TRVÁ JEN TAK KRÁTCE? A PROČ JE NOVÁ SEZÓNA JEŠTĚ TAK DALEKO? JÁ UŽ SE TOTIŽ DOCELA TĚŠÍM … .
