Nástupce? Co je to za vtip? Tvrzení žádají vysvětlení: Causa Jarek je habaďůra firmy Monitor EMI. Asi před čtvrt rokem jsem se mihl před televizí, kde si protagonista – řekněme zábavného – pořadu zval na pódium Jarka. Že není Jarek jako Jarek, jsem se přesvědčil v následující chvilce, když před kamery přivlál blonďatý hezoun a rádoby zpěvem začal plýtvat drahým vysílacím časem. Přátelský úsměv zůstával dlouhovlasému mladíkovi v tváři stabilně i při dlouhých „ó“ i „ú“, což by se asi dalo označit za mimický zázrak. Kulantně řečeno, radši jsem se uklidil pryč. Celý tento incident bych na vašich Monitorech asi nerozmazával, kdybych o nějaký čas později neuzřel na pultě cédéčkárny mezi deskami SKUTEČNÉHO Jaromíra Nohavici jednu zcela novou (ano, Jarkovu), bookletem mimořádně podobnou Divnému století. Mohl bych být i jedovatější, maje na každém oku skla o čtyřech dioptriích obhájím i tvrzení, že dotyčné booklety jsou prakticky stejné. U bookletu však podobnost zdaleka nekončí – producenti si to radši pojistili i názvy písniček, aby se budoucí posluchač natěšil na Markétu, Jízdu století, Ráno nic moc atakdále.
Tohle už je fakt síla. Kdo si to proboha za ty čtyři stovky kupuje? Existuje někdo, komu se to líbí? A schválně, kolik kupujících se jen napálí? Kolik dospívajících folkumilných ratolestí dostalo od popletených rodičů desku pod stromeček? Pojďme zpívat: A ten Jarek, to je dárek…
Jedná se tu o humor, obchodní trik nebo se vydavatelství jen přizpůsobuje dnešní době? Jako bych slyšel Monitor říkat: Národ nakupuje šunty na tržištích, kradená kola a výprodeje likvidovaných zásob čehokoli, tak vo co gou? Nebojte, pro vás, folkaře a příznivce kvalitní hudby, máme lepší kousky, fakt. Třeba novýho Nohavicu.
PS: Nohavica už vydává u BMG, to byl ale blbej vtip.
