Až mě to překvapilo, ale je to tak. Naposledy jsem na finále Trampské Porty v Ústí nad Labem byl tuším v roce 1999. Pamatuji se, že mne tenkrát dost rozladil zvuk, světla a konferenciéři. Co se tedy za ty čtyři roky změnilo a jak? Ale hlavně – jaká byla letos soutěž, kdo se mi líbil a proč?
Rozhodně se tedy nezměnilo letní kino. Stále stejně chátrající a nevzhledné. Ani maskovací sítě nestihly všechnu tu ošklivost schovat. Ale pan primátor při předávání Port slíbil, že už za rok… Pak se také bohužel nezlepšil ani výkon moderátorů. Soutěžní odpoledne vedle Jindry Šťáhlavského uváděl Pavol Hraška ze Slovenska a přestože se oba pánové snažili, perly typu: „Trampská Porta se v Ústí koná letos již potřetí…“ a podobné jim od úst padaly poměrně pravidelně. Úroveň nezvedl ani Petr Novotný, který se svými fóry patří opravdu spíš na televizní obrazovku, než na Trampskou Portu.
Ale dost už nářků a stížností, našly se i věci příjemné a bylo jich rozhodně víc, než těch nepříjemných. Za poměrně pěkné počasí sice pořadatelský tým ČTU nemůže a vlídný přístup k novinářům vás zase asi tolik nezajímá, ale ani dostatek kvalitního občerstvení za přijatelné ceny (půllitr točené limonády za 15,- je pro nás řidiče téměř dar z nebes) není úplně všude samozřejmostí. A ještě jedna věc se od mé poslední návštěvy na Trampské Portě zlepšila. Letos nebyla ani jedna půlka pódia zvukově výrazně horší, takže se kapely nemusely rvát o to, kdo bude hrát vlevo a kdo v pravo. Za to patří dík Mirkovi Hronovi a Pavlovi Jindrákovi. Pojďme se ale věnovat muzice.
Po nesmělém úvodu (ono proč také dělat show, když v hledišti je téměř prázdno), který představovala tradiční Vlajka a výběr divácké poroty, zahájila celé finále skupina Zlatý orel. Ta byla samozřejmě nesoutěžní, ale se vší úctou k šedinám některých členů téhle osadní kapely – kdyby dnes soutěžit měla, nejspíš by se do finále neprobojovala…
Poté už čal maraton šestnácti soutěžících, a tak se pojďme věnovat jim. Připravil jsem si o každé soutěžící kapele pár poznámek:
HORIZONT – nevýrazné a navzájem si podobné melodie, texty bezradné a těžkopádné. Moc pěkná příčná flétna, ale to na vítězství stačit nemůže. Mají před sebou ještě hodně práce a hledání.
PŘÁTELÉ – pěkné zpěvné melodie, ale zpěvačka je ve vypjatějších polohách občas falešná. V celku se tahle „trampárna“ docela příjemně poslouchá, ale v paměti z toho asi na první poslech moc neuvízne. Zde bych Portu také netipoval.
JANA BAUEROVÁ – si na pódiu rozprostřela bílé plátno a usadila se na něm se svými lyrami. Bohužel její muzika se na tak velký amfiteátr nehodí. Texty jsou spíš vyjádřením pocitů a to celé je ještě umocněno zvukem neobvyklých nástrojů. V čajovně by se to asi poslouchalo dobře, ale v letním kině se diváci začnou bavit, nebo jdou na klobásu.
NA VĚTVI – tahle kapela postoupila do Ústí díky svému vítězství v dětské soutěži Brána. Zpívali pěkně, hráli dobře, ale celé to bylo dost přearanžované a v podstatě jsem za celou dobu vystoupení nepochopil, o čem to vlastně je.
PÁDLO – tři zpěvy, dvě kytary a baskytara. Kapela připomínající vzdáleně svou melodičností Pacifik, texty dobře zapamatovatelné a s určitým dějem. Sice nejsou ničím vyjímeční, podobných najdete v republice dalsších sto, ale lidem se rozhodně líbili. Podle potlesku jeden z kandidátů na Diváckou Portu.
HRDZA – první reprezentant Slovenska se představil lidovkami a pseudolidovkami, to vše ve vlastní folk až rockové úpravě. Zpěvačka velmi dobře zpívá. Jejich vystoupení bylo prvním oživením a myslím, že o nich ještě uslyšíme. K získání Trampské Porty bych je ale netipoval (a jak jsem se mýlil!!)
VEGET – stylově spíš country, než blugrass, do kterého byli moderátorem zařazeni. Příjemně živá a moderně znějící muzika. Zpěv je postaven na výborné zpěvačce Markétě Kalistové. Pokud by jim porota cenu přiřkla, nedivil bych se.
MAGDA BROŽKOVÁ – vystoupila sama, bez kapely, a myslím, že udělala dobře. Sama s kytarou je více bezprostřední a svá. Navíc už se dostává do stádia, kdy jí i vážnější a dospělé texty věřím. Moc se mi líbila „Jedna z vin“.
Po Magdě nastala v soutěži pauza, asi aby si porota mohla odpočinout. Přiznám se, že já jsem sice z hlediště neodešel, ale poslech jsem také vypl. Poslouchat Niagáru a Ascalonu mě opravdu už nějak neláká. A to ani v podání skupiny Úsvit. Pojďme se tedy vrátit zpět k soutěži:
NEBOYSA – kapela tvořící vlastní folk-rockové „lidovky“. Muzika přesně na tancování pod pódiem, což se ale v Ústí nedělo. Dobře zahráno, slušně zazpíváno, ale jinak ve mně nic neuvízlo.
LA MESTA – kapela s indiánským jménem hrající tramp – folk, který nikoho neurazí a nejspíš si ho za hodinu nebudete ani pamatovat. Na ocenění to chce ještě pár let práce.
LÍSTEK – tahle parta okolo Zbyňka Zatloukala mě fascinuje již od svého zmrtvýchvstání. A to hlavně Panovou flétnou, kterou bravurně ovládá Sylva Čekalová. A i banjo mi zde zní tak nějak příjemněji, než u jiných kapel. Navíc zapamatovatelné, ale ne primitivní melodie i texty – můj horký tip na Portu.
SÝKORA A SPOL – Kolega Miloš Keller o mně prohlašuje, že jsem depresivní folkař a že nic, co aspoň trochu připomíná folk, nedokážu zkritizovat. Ale v tomto případě se spletl. A nebo tohle seskupení nehraje folk – ovšem už dlouho mě muzika tak nenudila, jako od této pětice.
BEZEfŠEHO – přiznám se, že tuhle kapelu mám rád jěště z doby, kdy jsem s ní spolupracoval. Po odchodu Martiny Gaigerové sice na nějakou dobu ztratili tah na bránu a přešlapovali na místě, ale po dalších personálních zemětřeseních zase nabírají dech a Portu bych jim přál (hodnotit si netroufám, jsem zaujatý, ale jsem rád, že Portu nakonec opravdu dostali).
KŘENI – klasický bluegrass s dobrými českými texty. Skvěle zahráno, výborně zazpíváno – i jim by Porta slušela.
BOBOVA DIÉTA – když nastoupil další reprezentant slovenské scény, byl jsem poněkud zmaten. Z reprobeden se ozýval jeden dívčí hlas a jeden, který bych přiřadil patnáctiletému klukovi. Ale pusu u mikrofonu v tu chvíli otvírala jen dvě děvčata… Pravda, trochu přeháním, ale Silvia Sokolová opravdu zpívá dobře a dívčím hlasem, zatímco Martina Tinuška Rinková zazpívá hloubky, o kterých by si kdekterý muž mohl nechat zdát. Kapela hraje příjemný rytmický folk a byla dalším mým tipen na letošní interpretační Portu. Také ovace, které sklidili od diváků byly poměrně dost bouřlivé, takže i tady se dalo čekat slušné umístění.
FALEŠNÁ KARTA – představte si Hop trop, ale o nějakou tu desítku pátků mladší. Takhle nějak by se dal popsat zvuk téhle trampské formace. Ne, nekopírují, ale jejich písničky mají podobnou melodiku a texty také vyprávějí příběh. Další z horkých kandidátů na Portu (a nakonec držitel Divácké Porty).
A to je o soutěži vlastně všechno. Výsledky jsme vám přinesli už v sobotu v aktualitách a pro úplnost jsou i na konci tohoto článku. V době, kdy se čekalo na vyhlášení výsledků, už bylo letní kino slušně zaplněné – lid přicházel na hvězdy. V čekací pauze zahrál předloňský vítěz – skupina Přístav (mě tedy moc nezaujali…) a skupina Náplava. Tady si ale neodpustím malou odbočku. V porotě kromě jiných (Stanislav Wabi Daněk, Miloš Dvořáček, Ivan Doležal, Pavel Čiča Jelínek, Jan Šrámek, Václav Mladý, Jiřina Georgina Třešková, Milan Jablonský) seděla i Renata Lankašová. Upřímně – když si vzpomenu, jakou desku vydala před pár měsíci její skupina Náplava, zajímalo by mne, podle jakých měřítek pořadatelé porotce vybírají. Ona totiž cena takové porty může výběrem porotců také devalvovat…
Po vyhlášení výsledků se na scéně začal chystat Cop, ale to už jsem kráčel k autu a přemýšlel, co mi ta letošní Trampská Porta dala…
Výsledky finále Trampské Porty 2003:
Interpretační Porta:
Bezefšeho (Praha)
Hrdza (SR / Prešov)
Autorská Porta:
Magda Brožková (Turnov)
Divácká Porta:
Falešná karta (Nové Město na Moravě)
Miss Porta:
Veronika Rabadová (sk. Hrdza)
