S tím pátečním večerem to nebude zas tak horké. Spíš se rozepíšu (hm, zkuste si tato tři slova zopakovat desetkrát, zajímavý jazykolam…) o té sobotě. Program „restaurační“ scény, sestavený ze semifinalistů, finalistů, čerstvých finalistů i ostřílených hvězd, sliboval příjemně strávené dopoledne…
Příspěvky publikované v “Trampská Porta”
Porevoluční doba s sebou přinesla vedle převratných novinek také mnoho obnoveného, opraveného a restituovaného. Na tradici největšího festivalu za "totáče" - Porty v Plzni - navázaly v jistém smyslu hned tři, z nichž nejhlouběji má kořeny bezesporu ten, který zakotvil v Ústí nad Labem a nese si ve jméně velmi diskutovaný přívlastek: Trampská Porta. V sobotu 2. června se letním kinem rozezněla Vlajka a začalo finálové klání šestnácti účastníků - patnácti skupin a jednoho sólisty.
Poměrně dost hudebních festivalů má název složený ze dvou slov. Jedno se zpravidla odvozuje od místa konání a druhé označuje něco pro akci charakteristického. Mohelnický dostavník začíná příjezdem skutečného dostavníku, hlavní cenou Loketského kotlíku byl kotlík, Kolínský ostrov se konal na ostrově, Prázdniny v Telči se konají o prázdninách, Zvíkovecká kytička se koná na jaře, kdy všechno kvete, Banjo jamboree je ústřední přehlídkou bluegrassu (jehož výsostným znakem je banjo).
Reportáž z oblastního kola Trampské Porty poslal InetrnetFOLKu Cejvik.
Takm jsem zase po dlouhé době dostal chuť na koncert, který nepořádám. A při pohledu do kalendáře mě zaujala Trampská Porta v pražském Mlejně. Stalo se v pondělí 23. dubna 2001.
Tuším, že po jedenácté se v stodůleckém Mlejně konala pražská předkola Porty, tuším že potřetí spojena i s předkoly Trampské porty. Jisté je, že podesáté jsem byl členem poroty, a tak jsem dostal za trest od šéfredaktora opět se podělit o své dojmy.
Kdybych měla říct, čím pro mě začíná sezóna FTC hudby, byl by to nepochybně Bludov a jeho oblastní kolo Trampské porty pro severní Moravu. Tam se každý rok zastavím ráda, ne snad kvůli obsažné přehlídce žánrů, protože složení soutěžících kapel se v základu příliš nemění a ani kvůli účasti některé z hvězd, protože akce se obchází bez hosta, ale hlavně pro jeho svéráznou atmosféru slibující nevšední zážitek. Bludov má již svoji tradiční tvář, zvuk i chuť a já se vám je teď pokusím pokud možno co nejvíce přiblížit.
Od počátků Porty bývalo pravidlem, že do finále postoupili vždy ti nejlepší z oblastních kol. Před pár lety, tuším v roce ´98, jsme v Ústí vymysleli semifinále, do něhož se nominovali všichni ti, kteří v oblastních kolech brali stříbro a přidali se i někteří šťastní z míst třetích, kteří dostali tzv. "divokou kartu". ři - čtyři nejlepší z tohoto semifinále doplnili počet finalistů ročníku, aby pak většinou poté slavně zvítězili a odvezli si z Ústí trofeje. Ano, skutečně se skoro vždy stalo, že Portu bral na poslední chvíli postoupivší semifinalista.
Zpráva o Pražských předkolech Porty a Trampské Porty 8-10.3.2004
V redakci Portýra jsem narazil na vizitku dalšího semifinalisty Trampské Porty - skupiny Hrdza. Zde jí máte: