V pátek 5.7.2002 odpoledne nebylo možné v kostele sv. Kunhuty v Náměšti najít volné místo. Ani ne proto, že pálícím sluncem znavení návštěvníci festivalu rádi vyhledali chladné prostory krásného kostela na náměstí, ale hlavním důvodem byl program pořadu původně nazvaného Křesťanský folk.
A ti, kteří měli to štěstí, že se do kostela sv. Kunhuty dostali, strávili více jak dvě hodiny s písněmi zpívanými do duší a taky do kostelních zdí, aby tam ty písně ještě chvíli zůstaly i pro potěchu dalších příchozích. A rozhodně se nezpívaly jen písně křesťanské. Folk, když je dávaný od srdce, má tu vlastnost, že kostelní prostory jen umocňují jeho působení, i když je pouze o obyčejných lidských věcech, nebo jen působí svými melodiemi.
Eva Henychová
Písničkářka Eva Henychová zpívá v kostelích velmi často a má tedy velkou zkušenost, jak folk nejen křesťanský v tomto prostředí působí. Dokáže využít svého hlasu, aby pronikl až do výšin kostelních prostor a na posluchačích bylo vidět, že jí rozumějí a že její zpívané poselství přijímají. Zpívala řadu známých písní, i těch o Bohu o duši a poprvé jsem si uvědomil, že tato místa jsou pro vnímání její poetiky velmi přirozená. Ale protože nešlo o samostatný recitál a program byl bohatý, mohla Eva přidat jen dvě písně, aby se dostalo na další.
Slávek Klecandr
Slávek Klecandr, působivý jemný muž středního věku, který umí nenásilným a nenápadným způsobem vtáhnout přítomné do křesťanských témat a oni, i když byli v prostředí kostela poprvé, dobře chápou jeho zpívaná poselství. Nejde jen o slova, jejichž přesný význam by byl pro řadu nevěřících lidí asi vzdálený a málo srozumitelný, ale v Klecandrově laskavém podání neverbálně pocítili obyčejnou lidskou sounáležitost, osudovost a pokoru. A pak v Osmém Žalmu někteří z nich asi poprvé v kostele společně zpívali refrén a byl to určitě zvláštní a nezapomenutelný pocit.
Petr Pololáník
Petr Pololáník se v jednom svém tvůrčím období též intenzivně věnoval křesťanské hudbě, ale hlavně on zde využil obecného duchovního působení folku a zpíval obyčejné světské písně. Většina z nich pocházela z jeho alba Předjaří – Slova, Když jsem se vracel, Útes, Kříže. Zazpíval taky stejnojmennou píseň Předjaří a přidával své největší hity Hlubiny a Ztišení. A myslím, že on se naopak líbil zde přítomným věřícím, které zaujal obyčejnými příběhy zabalenými do melodií a příjemného hlasu.
Geneze v koslete sv. Kunhuty, Zahrada 2002, Náměšť na Hané
Geneze z Velkého Meziříčí to neměla ani trochu jednoduché. Nemohla hrát zcela acapela, baskytarista Oldřich Inochovsý a klávesista Miroslav Motyčka museli alespoň trochu zesilovací techniky použít a tím nasadili poměrně vysoko zvukovou laťku pro zpěv bez mikrofonů. Zejména dámské pěvecké křídlo Věra Novotná a Alena Bednářová muselo vydat veškerou energii k vyzpívání vícehlasých melodií. Vydatně jim pěvecky pomáhali kytaristé Lubomír Polášek a Ludvík Kyselý a tak Geneze hrála a zpívala v plném nasazení. Má většinu písní přejatých, některé textované kapelníkem O. Inochovským.
A na závěr, jako překvapení posluchačům vystoupila vokální skupina Pětník. Ne však z prostoru před oltářem, ale z kůru, to místo má jistě kapelník Honza Hučín zvukově ověřené a tak se jejich hlasy krásně a čistě nesly do kostelního ticha.
Programem provázeli Jiří moravský Brabec a Milan Tesař.
