Pravidla Konkursu Zahrady 2002, propozice a další důležité informace jsme převzali ze stránek Folk & country.
Příspěvky publikované v “Zahrada”
Posledním koncertem Zahrady 2001 uzavíráme fotoreportáže ze závěrečných večerů tohoto festivalu.
David s Luckou odcházejíce na scénu Radnice mi znenadání vrazili do ruky diktafon a jednohlasně se shodli, že by to chtělo nějakou anketku . Ať se prý diváci vyjádří jak se jim líbil program letošní Zahrady.
Posledním dílkem mozaiky zpravodajství z letošní Zahrady je video ukázka. V ní naleznete "prenatálka" Jardu Urbánka s Lidumilem, trampský Tempo di vlak a židovský Chesed.
Většina z tajemství letošní Zahrady už byla odtajněna. Stále sice ještě neznáme odpověď na otázku, který písničkář letos získá hlavní cenu Zahrady v podobě pidlookého škůdce, ale o kapelách už víme vše. Kompletní výsledky naleznete o řádek níže.
Pokračování série fotografií z jednotlivých závěrečných večerů Zahradě.
I když je Zahrada největším festivalem našich žánrů v zemi, můžete se i zde cítit jako v klubu. Přesně takovou atmosféru má totiž nová scéna na Zámku, na níž jsem strávil velkou část sobotního odpoledne. Míst k sezení je zde asi tak padesát a kapely i jednotlivci zde vystupující měly k dispozici hodinové bloky.
Moje sobotní „šichta“ začala v 11:00 s vyhlídkou celodenního opékání na té nejparnější scéně. No budiž, snad pro jednou úžeh snesu, neboť jak zpívá moje oblíbená kapela Kaluže (která si v sobotu zahrála na zámku): „...co tě nezabije, to tě posílí, třeba né hned, ale za chvíli...“.
Po dopoledních recitálech na Radnici následovala krátká pauza, vyměnili se moderátoři a už se mohlo začít soutěžit o vůbec prvního čistě písničkářského Krtečka. Překvapením pro diváky bylo, že „kuřimská“ parta to nepojala jako souboj konkurentů, ale jako setkání dobrých známých.
Před devatenáctou hodinou jsem se konečně dosmažila k poslednímu sobotnímu bloku na Radnici. Program sliboval podivnou trojici - Míša Leicht, Eva Henychová a Michal Braxatoris. Byla jsem plna očekávání, protože Leichta jako písničkáře jsem si dobře představit nedovedla a divokého Braxu po pokorné Evině muzice také ne.