Čtenář se v tomto obsáhlém článku doplněném fotografiemi slavných bratrů u obřího černého Pontiacu (Jan) a u vily s velkým bazénem a tenisovým kurtem (František), dozvěděl (hlavně z Janových úst) věci zcela neuvěřitelné.
Například, že autor písní, v kterých se to jen hemží slovem kamarád, nemá a nikdy neměl žádné přátele. Ostatně nikdy se také neřadil mezi trampské písničkáře. Odpověď na dotaz, čím tedy je, si dovolím ocitovat celou:
Asi skladatel písniček, i když skladatel je velké slovo. Písničkář – to je ale zase takové pejorativní, to je jak častuškář. Co oni dělají? Vždyť jsou jak blázni. Jeden uráží, Merta se někam schoval, většina z těch písničkářů prostě zůstala někde stát. Ano, Nohavica má hezké písničky, ne že by neměl.
A tak jsem si radši četl něco, co mě potěšilo více. Knihy Vladimíra Merty Zpívaná poezie (úvaha vzniklá za pochodu v letech 1982- 84) vydal Panton 1990 a Folk – bluesová kytara a harmonika (aneb vše o folku, co jste chtěli vědět a styděli se zeptat!), ARTeM 1992, jsou také plné zajímavých myšlenek. Pár jsem jich po náhodném zalistování pro vás vybral. Určitě stojí za přečtení. A třeba mají něco společného i s výše zmíněnými bratry.
*
Folková hudba do rádia mezi zprávy, sladké melodie a jinou vatu jaksi nezapadá.
*
Diváci mají z folkového zpěváka ještě něco víc než jen sluchový dojem: písnička byla napřažená pravice, pozvání na cestu, otevření srdce….
*
Zkuste si udělat z každého okamžiku, kdy berete kytaru do ruky, malý soukromý svátek.
*
Folkař může připomínat cokoli, jen ne hvězdu.
*
Skuteční profesionálové nikdy nebudeme, přestože se třeba usilovně snažíme zvládnout vše potřebné – od tabulek akordů, přes základy harmonie až po regulérní studium na „jazzové konzervatoři“. Písničky se dělají srdcem, ne osvědčením o způsobilosti k vykonávání určitých druhů povolání.
*
Kytara není jen brnkací krabice, ale tajuplný vesmír, malé boží varhany na ruční pohon.
*
Folková písnička vznikla na okraji moderního života jako určité zastavení, ohlédnutí zpět, až někam do doby domáckého muzicírování.
*
Jediná věc, která nesmí písničkářům chybět, je touha sdělit, otevřít se – tedy ambice dát se všanc, položit svůj okamžitý pocit k nohám posluchače.
*
Zdá-li se vám písnička dokonalá, zajímavá, fešně naparáděná a už se nemůžete dočkat, až ji poprvé zahrajete, položte si poslední – nejtěžší – otázku: komu jste ji ukradli.
*
Dnes je nesmyslně módní předkládat umělcům otázku: jak hledáte svou novou identitu, jak řešíte její krizi? Tvůrčí člověk není prostitut, ani zrcadlo doby, broker ani bookmaker, zachází s ideami dlouhodobé spotřeby /řečeno tržně/. Sází na stabilní – tedy většinou nevýnosné hodnoty.
(Folk – bluesová kytara)
*
Písničkáři mají u své generace otevřený účet s velkým kreditem. Vyšli zatím ze všech prověrek se ctí?
*
Většina písničkářů většinou píše o stejné touze – být malou rybou v síti s velkými oky.
*
Jakési sebeukájení omletými myšlenkami a slovy, ovšem stačí části publika k okamžitému ztotožnění s autorem. Dav lze navést k ledasčemu, prvosignální prostota s pachutí náhražky zakázaného ovoce může být i receptem na rychlou popularitu.
*
Strašně nerad bych seděl v komisi rozhodující o tom, kdo smí vystupovat. Ale někdy mívám chuť vyskočit a dotyčnému smutnému hrdinovi „bez dluhů“ předložit všechny jeho nekryté směnky naráz.
*
Písnička se realizuje hned, zneuznaných géniů v ní není.
*
Nelze kritizovat všechno kolem a být tolerantní jen sám k sobě. Publikum může mít své miláčky, ale ne rozmazlence.
*
Trapnost budí soucit a od něj není daleko k opovržení. A jednou padlý folkař je provždy padlý folkař (bohužel).
*
Jsou případy, kdy člověk sám sobě lže. Nedopusťte, aby se to stalo hned v prvním verši vaší nově vznikající písně. Máte na to ještě celé tři minuty….
*
Cynismus je folku i folklóru cizí. Stejně jako pseudofilozofie, topornost, myšlenková sterilita a nedostatek humoru.
*
Sám jsem poznal, že nejsem zpěvákem nastupující generace, když mi publikum začalo vykat – a úředníci na ministerstvech tykat.
*
Po vyzáření vnitřní energie, kterou do písně vložíte při poslechu, nebo při vlastním zpěvu, některé melodie znovu ožijí, jiné zapadnou a tiše uhynou rozptylem v milosrdném tichu. Nechte je dožít – nedávejte jim umělé transfúze a nové kabáty. To obstarají profesionální hyeny.
*
Folkové hnutí dává svou neformálností příležitost zapadnout do kolektivu, aniž je nutno vzdát se kousku individuality. Zpěváci se svým publikem hoří ve stejném ohni. Skryté, zatajené a netušené se ozřejmuje pod prahem vnímání a v okamžicích ztotožnění se stává majetkem všech.
*
Nepožaduji nic víc, než přiznání samočistících schopností, jež v sobě folk má. Folkař nevzniká propadem z „vyšších“ sfér. Není to autsajdr. Být písničkářem znamená mít přinejmenším dvě povolání, z nichž alespoň jedno je rizikové.
*
Folk je stav mysli, způsob existence, poslání a dar.
*
Písničkář prodává svou duši, pop hvězda svou legendu. Písničkář je odměňován novými impulsy, byťsi měly podobu kopanců. Pop hvězda sbírá popularitu, peníze a prodává svůj lesk. Vzpomíná na mládí, na nevytopené šatny, suchý chleba, podzemní garáže, ve kterých se zkoušelo před patnácti, dvaceti lety. Písničkář nemusí vzpomínat. To je všechno …
(Zpívaná poezie)
