Press "Enter" to skip to content

LADÍ NELADÍ VÁM TELEVIZNÍ POŘADY O FOLKU?

Na pódiu dořádili punkáči z kapely Zóna A a dohrál i Priesnitz. V boční místnosti ostravského klubu Fabric usedají kolem stolu moderátoři Petr Fiala a Michal Kaščák, obě kapely, tři hudební publicisté a mnoho diváků skončeného koncertu. Na zdech visí citáty (mnohdy velmi kontroverzní), které napsali zúčastnění na adresu přítomných skupin.

M. KAŠČÁK: „Tak jak si kritici užili koncert? Nezměnil někdo názor na kapely?“

MICHAL NANORU (hudební publicista z Rock&Popu. Má mimochodem natužené vlasy a výrazně nalakované nehty): „Tak na Zónu A jsem názor rozhodně nezměnil.“

P. FIALA (Bere si do ruky poznámky): Abych to upřesnil. To znamená, že máš pocit, že je to vyžilá punková kapela, kterou je v lepším případě možný nechat dožít, ale žádné další už nezakládat.

M. NANORU: Přesně tak, já jsem třeba sledoval, jak se ten basák svlíknul a on měl špeky a to, že je dobře živenej, mi u punkové kapely nějak nejde dohromady.

P. FIALA: Takže důvěryhodnost kapely se u tebe částečně odvíjí od toho, jaké má baskytarista špeky?

M. NANORU: To je takový symbol.

JEDEN Z MUZIKANTů PRIESNITZ: Muzikanti maj často chodit do posilovny?

M. NANORU: Já se chtěl dostat k tomu, že muzikanti, co v Zóně hrajou, jsou vyžilí. Jsou dobře najedený, maj se dobře, vydávají u velké firmy, která se o ně stará!

P. FIALA: To je snad v pořádku.

MUŽ Z PUBLIKA K NANORU: Co to žvaní za nesmysly!

P. FIALA: Počkej bejku!

M. NANORU: To mi s punkovou kapelou nejde dohromady.

MUŽ Z PUBLIKA: Proboha, co to žvaní!

P. FIALA: Vydrž bejku!(Obrací se k Nanoru) I zpěvák, kterýmu je padesát, má břicho, může být důvěryhodný. (Jmenuje příklady.)

LUMP ČUPE (Zóna A): Firma nám to jen vydá, ale nestará se o nás. Tak mám špeky, no. Já jsem se svým životem v podstatě spokojený, ale ne se společností.

M. NANORU: Takže ty jsi spokojenej?!

LUMP ČUPE: Jsem spokojený se svým životem, žiju si v pohodě.

P. KUČERA (hudební publicista): Kapela dnes může hrát punk jako hudbu, ne jako postoj. Ta revolta je dnes v něčem jiném. Tohle ovšem nebere punkovým kapelám právo na existenci.

P. FIALA: Já tomu rozumím, připadá mi divný, že to neví kritik, který by měl mít nadhled a všechno to dávno vědět. (Ukáže na Nanoru) Lidi, kromě toho, že hrajou, hudbu žijou a vyvíjejí se, nemůžou žít pořád stejně jako ve dvaceti.

M. NANORU: Já to chápu, podle toho co říkáš, bych řekl, že s tím skončí.

P. FIALA: Proč, když je to baví?

M. NANORU (rezignovaně): Tak ať to dělaj, mně to nevadí, že někde hrajou, když nebudou hrát u mě doma. Já punk nemůžu uznávat, už je jako hudba vyčpělý, punkáči jsou teď v technu.

MUŽ Z PUBLIKA: Neposlouchejte ho, já tady v osmdesátých začínal s punkem a jste dobří, máte na to, budete lepší, než Sex pistols. Hrajte!

P.Fiala: Thank you, bejku!

Ano, takový živý hudební pořad vzniká v České televizi. Jmenuje se Ladí neladí a jeho základem je koncert dvou kapel, jedné české a jedné slovenské. A hlavně naprosto živá debata, skvěle moderovaná dvěma muzikanty: Slovákem Michalem Kaščákem (Bez ladu a skladu) a v prvé řadě Petrem Fialou (Mňága a Žďorp). Diskuse je vedena bez intelektuálských keců a hlavně Fiala reaguje velmi pohotově a místy i vtipně. A já si začínám představovat, jak by asi vypadala folková obdoba tohoto pořadu. Dejme však pro dokreslení ještě slovo Petru Fialovi, uvádím kousek rozhovoru z internetového časopisu MusicPage:

Pokud vím, Petře, dlouho jsi tvrdil, že bys do něčeho podobného nešel. Co tě přesvědčilo, kdo tě ukecal vzít roli moderátora v Ladí neladí?

Přesvědčilo mě to, že mám možnost ty kapely vybírat a podílet se na scénáři, takže tam nejsem jako nějaká figurka, která má něco vykládat o něčem, co ji nebaví. Vždycky si vybereme nějaké téma a první rok je postavený tak, že vždy bude jedna česká a jedna slovenská kapela. Většinou jsou ty skupiny dost odlišné, ale mají i něco společného; třeba to, že nedělají úplně blbou hudbu.

Snad jen kdo tě nezná, žasl nad tvými odvážnými (až drzými?) slovy vůči vydavateli Mňágy a Žďorp, šéfovi dnes už ne Monitoru, ale EMI Czech Vladimíru Kočandrlovi. Máš v pořadu dané nějaké limity a hranice, za které bys už neměl jít? A neměly tvé poznámky a hlášky nějakou dohru?

Limity jsou dané českými zákony: nesmíš třeba propagovat pornografii a nacismus. Ale tím, že se to vysílá po 22.00 nevadí, když někdo řekne „kurva“. Jinak se snažím zůstat na straně hudebníků v tom smyslu, že je nechci urážet i když třeba udělají něco, co se mi nelíbí. Na druhou stranu se je ale snažím trochu rozhodit, neptat se na obvyklé otázky novinářů, a někteří se i zapomenou, řeknou ti i pravdu a…

… „Při těch diskusích je pro nás důležité nikoho opravdu neurazit. Abychom nikomu fakt neublížili, aby se necítil jak – s prominutím – píča. Ale když jsme udělali 1. díl, zpěvák Richard Krajčo se strašně urazil, když viděl jak jsme ho tam sepsuli. A to ještě ve střižně ty největší špeky, kterých se k obhajobě své tvorby dopustil, vystříhali! Já bych je tam nechal…“

Líbí se ti KRYŠTOFovo album „Magnetické pole“, slyšel’s ho?

Já je neposlouchám… ale doma ji mám. Když kapely zveme, poslouchám celou jejich tvorbu. Jeden víkend jsem třeba strávil poslechem všechno, co kdy udělali Abraxas. To byl ztracený víkend! A jestli se mi Kryštof líbí? Já nevím. Pro mě to nemá žádnou váhu, protože vím, že to není žádné osobní sdělení, nebo něco, co člověk udělá z přetlaku. Mají pěknou písničku, poučenou současným popem, kytary sem tam trošku jako Radiohead, umějí hrát, ale že by museli zpívat „Babyka, býk, kobyla“, to ne. (Petr naráží na refrén písně „Zvířata“, kde se v textu objevují vyjmenovaná slova po B – pozn aut.)

Navrhuji malou hru. Dovedete v našich žánrech najít člověka (nejlépe populárního muzikanta), který by nebyl figurkou na kameru deklamující naučený text? Který by měl přehled, uměl pohotově reagovat a měl své názory na danou problematiku? Dovedete si představit obsazení takového pořadu? Myslíte si, že by se všichni zaplétali do přechytralých filozofických rozborů, případně, že by byl takový pořad moc hodný a o ničem, protože opravdu existuje ono Folkové ghetto (o němž byla nedávno jedna dlouhá diskuse) spřízněných kamarádů, kteří o sobě nic špatného neřeknou? A přidám další otázky: jak se vám líbí současné folkové TV pořady? Může být například dle mého statický Aport (Folkomotivy považuji za živé, modernější a zajímavější) zajímavý pro mladou generaci? Přispěl by pořad typu Ladí neladí tuzemskému folku a country?

A aby se vám lépe přemýšlelo, předkládám vám ještě jeden dialog z dubnového vydání pořadu Ladí – neladí, tentokrát týkající se kapely Priesnitz:

M. KAŠČÁK: Jak si užili kritici koncert Priesnitz?

M. NANORU: Abych se přiznal, tak jsem se trochu bál o účes, měl jsem tendenci mávat hlavou, což se mi dlouho na koncertu nestalo. Asi až na polovinu se mi to takhle na koncertě v podstatě líbilo.

P. FIALA: Takže ty jsi o nich člověče napsal: „Největší banálnost, hudební a textová přiblblost. Nevýrazné, šedé, tuctové, bez jiskry a tedy v podstatě bez přijatelného práva na existenci.“ To je teda brutus největší, to kdyby někdo napsal o mně, asi nastoupím zpátky do továrny.

M. NANORU: To snad ne?

P. FIALA: To bych kecal.

M. NANORU: To jsem si myslel, že se kasáš. To vycházelo z té desky Zero. Tak to tam na mě působí.

P. FIALA: Kdybys jejich tvorbu znal od začátku, věděl bys, že ta poslední deska není natolik výjimečná, aby se ti mohla nelíbit, zatímco se ti líbilo, co dneska hráli. Hráli totiž materiál z té poslední desky.

(Rozběhla se debata o vlivu peněz a producentů nejen na tvorbu Priesnitz…)

Václav Müller