Na Kapličku jsem se vydala po příjemném odpoledni stráveném na radnici (scéna vydavatelství JiHo Music, Casey records a Prázdnin v Telči) původně jen na skok. Cestou do amfiteátru na večerní galaprogram jsem si chtěla poslechnout Terne čhave, kteří měli být v tomto bloku předposlední.
Manča Sršňová (Pětník) Leč čas zapracoval proti (rozuměj proti původně nalinkovanému rozpisu), a tak jsem vyslechla koncert loňských držitelů Krtečka téměř od začátku – to znamená od poslední písně kapely Pexeso. Následující Žofie Kabelková, držitelka historicky prvního ryze písničkářského Krtečka, tentokrát hrála se svou regulérní kapelkou, nikoli s Okem, na jehož doprovod jsem si u ní už dost zvykla. Pokročila písničkářka za uplynulý rok? Určitě. Blýskla se dalšími zajímavými melodiemi, a vědoma si svých textařských mantinelů zahrála třeba píseň s textem I. Cicvárka. Bohužel průvodní slovo je pořád stejně uhihňané. Nabízí se dvě cesty – buď na mluveném projevu zapracovat (což ostatně bude muset stejně – pokud se jí splní přání a dostane se na studium psychologie), nebo zkrátka mezi písněmi nemluvit. Dalším vystupujícím – už zřejmě trošku z časového skluzu nervózním, neboť měli zpívat hned potom na hlavní scéně, byl vokální Pětník. Kupodivu nejztrémovanější výkon nebyl k vidění u letošních soutěžících, nýbrž u zánovního člena Pětníku, Tomáše Hrubého. S prvním tenorem si tréma dělala, co chtěla a bohužel s tím padalo i celé vystoupení, byť ostatní byli ve skvělé formě, a Manča Sršňová obzvlášť. Pocity z Pětníku jsem měla rozpačité. Ale na druhou stranu je to dobrá zpráva pro kapely nejen z Konkurzu – i ten, kdo ostatní ve Folk a country s přehledem hodnotí a soudí, může předvést naprosto školácký výkon. Zajímavé však bylo, že když jsem se posléze přesunula na hlavní scénu, tak tam Tomáš zpíval mnohem lépe. Možná amfiteátrové davy burcují k lepším výkonům…
Počasí na Kapličce bylo aprílové Ale zpátky ke kapličce. Tam se schylovalo k přeháňce, jak dešťové, tak hudební. Terne čhave s romskou muzikou už během první písně zvedli snad polovinu lidí z laviček, a kdo přímo netančil, alespoň si podupával. „Šilo“ to zkrátka se všemi, déšť nedéšť. A ještě to kapele bylo málo, rozhodla se publikum i rozezpívat. Slova se hledají těžko – pro mne to byl nejhezčí okamžik Zahrady. Po Terne čhave ještě vystupovala Ginevra, jenže tu už jsem neslyšela, neboť v amfiteátru už měl hrát avizovaný Marsyas (který však nakonec nevystoupil) a vzhledem k časovém skluzu se scény dost prolínaly. Na tom se však vydatně podepsalo i nepružné zákulisí. Moderátor Josef Mlok Grim zřejmě usoudil, že zpoždění, které nabrali předcházející bluegrassisti, už není možno spravit a rezignoval. Tak třeba nechával odpojit Žofku a zase ji pomaloučku zapojit, řka dokonce cosi o tom, že času máme dost. Přišlo mi to dost nefér vzhledem k těm, kteří pak hráli v době, kdy už na hlavní scéně běžel večerní koncert.
čtvrtek 4.7., Kaplička, 17:00
