Kdybych měla říct, čím pro mě začíná sezóna FTC hudby, byl by to nepochybně Bludov a jeho oblastní kolo Trampské porty pro severní Moravu. Tam se každý rok zastavím ráda, ne snad kvůli obsažné přehlídce žánrů, protože složení soutěžících kapel se v základu příliš nemění a ani kvůli účasti některé z hvězd, protože akce se obchází bez hosta, ale hlavně pro jeho svéráznou atmosféru slibující nevšední zážitek. Bludov má již svoji tradiční tvář, zvuk i chuť a já se vám je teď pokusím pokud možno co nejvíce přiblížit.
Co se oka návštěvníkova týče, interiér sálu kulturního domu tohoto šestitisícového města se honosí sladce růžovo-žluto-bílou malbou vesele laškující s oranží záclonek po jeho stěnách a křišťálem lustrů cinkavě lámajících barevné spektrum. Úžasné! To vše současně pak znenadání naráží na zelenou hradbu smrčků mezi bednami odposlechu a maskovací síť pokrývající celé jeviště. Což v globálu tvoří zajímavý kontrast a nepochybně pomáhá spoluvytvářet napětí mezi divákem a interpretem. Další, trampskou proprietou na pódiu, která se myslím docela určitě ujme i jinde, byl stan – praktická věc pro znaveného moderátora či omdlévajícího soutěžícího. Teď už zcela bez dvojsmyslů – T. O. Delaware si dala na přípravě jeviště záležet, moc pěkné.
I zvuk zde je osobitý – ač se muži (zvukaři) za pultem mění, tradičně špatný zvuk zůstává.
A když byla řeč o chuti – kdo neokusil tradiční bludovskou sekanou s bramborovým salátem, nemůže chápat, co je Bludov, ale jistě poznal, co je to hlad.
Za 12 let pořádání, si už zdejší organizátoři vycvičili diváky natolik, že z širého okolí si žádný zájemce o kulturní dění nemohl dovolit tuhle akci vynechat, a tak jak se ručička hodinek pomalu blížila k druhé hodině polední, řady v sále se plnily návštěvníky zahleděnými do zpravodaje formátu A5, který dostali i se vstupenkou v symbolické ceně 20,- Kč.
Slovem provázel přehlídku jedenácti kapel Josef Sandy Nosek, kterého můžete znát třeba z Českého rozhlasu Olomouc, kde se zasadil o to, abyste si zvukový záznam ze severomoravského kola Trampské porty mohli poslechnout, a to 30. – 31. 3. od 16:00 do 16:30 na frekvenci 106,8 nebo 92,8.
Pořadí kapel se nelosovalo, ale bylo dramaturgicky zvoleno. Ten, kdo bude vždy nespokojen se způsobem volby, bude asi první soutěžící kapela. Tady jí byla ALIBABA – z Horky nad Moravou. Věkovým průměrem mladá, čtyřčlenná skupina, nástrojové obsazení – sólová a doprovodná kytara, flétna. Tématicky mě zaujala jejich píseň „Protéza“ – kdo neudržuje přátelské vztahy se svým dentistou, si ji neoblíbí.
Dalším soutěžícím byl P. T. P. BÝ-BR z Olomouce. Ostřílená pětičlenná trampská kapela ve složení – sólová a doprovodná kytara, banjo, basa, metličky – vystoupila s vlastním repertoárem a podle spontánních projevů předškolního osazenstva hlediště vhodným i k tanci.
Pět členů další mladé skupiny GOG z nedalekého Šumperku hrálo moderní country – banjo, kytara, baskytara, mandolína.
ŠPUNT z Přerova – folková kapela, jistě dobře známá pravidelným návštěvníkům Mohelnického dostavníku či FTP Skalička. Loni oslavila 20 let svého trvání a také prošla menšími personálními změnami. Hraje ve složení – sólová a doprovodná kytara, kontrabas, příčná a zobcová flétna. Svůj soutěžní blok uzavřela známým hitem z filmu Armagedon – Jumbo jet, čímž si vysloužila bouřlivou odezvu publika.
Další kapelou na pódiu byl tříčlenný BARD z Ostravy. Mladá kapela, jméno Petr Sasín nebo Jakub Kusák byste mohli znát už z jejich předchozí kapely Morgana. Nástrojové obsazení – sólová, doprovodná kytara a baskytara, hráli autorské písně. Jistou bezprostřednost před diváky i porotou nezapřeli, když si v průběhu třetí soutěžní písně Bard kytaristi vzájemně gratulovali k dobře zahranému sólu.
Když o BRZDAŘÍCH z Olomouce Sandy prohlásil, že je považoval za neměnné jako černé uhlí, jistě to nebyl jen jeho názor. Kapela hraje od roku 1983, převážně trampské písně z vlastní dílny. O to víc překvapilo, když tentokrát zařadili bluegrassovou instrumentálku – Blackbarry Blossom.
TAVERNA – bluegrassová kapela z Prostějova – pět mužů na pódiu. Dle slov moderátora – ostřílení hoši, nástrojové obsazení – kytara, baskytara, banjo, dobro, mandolína, repertoár z části převzatý – pro moje ucho pohodová muzika.
TEMPO DI VLAK – trampská kapela z Ostravy a loňský vítěz tohoto kola, hraje a zpívá v pěti – sólová, doprovodná kytara, kontrabas, flétna. Mezi soutěžní trojici tentokrát zařadili píseň, kterou jim věnoval Vladimír Šaolín Konopas – Jackovi.
Jiří PAVELKA – osamělý muž s kytarou z Baratrušova. Jirka byl miláčkem publika, tolik skandujících příznivců dnes neměla žádná z kapel. Při první soutěžní písni (Kohout od Honzy Nedvěda) se ždímaly kapesníky a když se písní „Bát se, je to poslední“ z repertoáru Věry Martinové loučil, ruce fanoušků držely transparenty s jeho jménem ještě stále vysoko nad hlavami.
Dalším nováčkem v Bludově byla pětičlenná skupina THE VOICES z Olomouce. Věkový průměr kapely jistě ještě nepřesáhl „náct“. Hrají ve složení – sólová a doprovodná kytara, mandolína, flétna a bonga. Ohlas v publiku vzbudila zejména pohybová sekce dívčí části kapely.
PUPKÁČI – svižně swingující trampská kapela z Lipníku nad Bečvou, není na pódiu žádným nováčkem, loni jsme ji mohli potkat na přehlídkách jako je Moravský vrabec nebo Zahrada. Přes zimu prošla jednou personální změnou, v soutěži dnes zahrála tři písně z vlastní dílny.
Dlužno ještě dodat, že akci pořádá Česká tábornická unie, jejíž dva zástupci zasedli v pětičlenné porotě, která rozhodla, že:
1. Pupkáči
2. Tempo di vlak
3. Alibaba
Cena diváka:
1. Jiří Pavelka
2. Brzdaři
Ocenění za projev trampské písně:
Špunt
Ocenění za instrumentální výkon:
Brzdaři
oblastní kolo Trampské porty pro severní Moravu
9. 3. 2002
