Co tím chci říct? Rozhodně se nemíním pouštět do polemik, co folk není a co je. V žádném případě netvrdím, že folk a jemu příbuzná hudba je lepší, než hudba jiná. Ani v nejmenším si nemyslím, že by neměli hrát rockeři na folkových přehlídkách a naopak. Jen mám prostě pocit, jako by bylo něco divného na tom, když mi hraje skupina, která by byla možná raději někde jinde a třeba i před jinými lidmi, než jsou ti „kotlíci“. Věřte mi, nedostatek tolerance se nevyskytuje vždy jen u folkařů, kterým je (zaslouženě) už od dob portovních vyčítán. Dovolím si ocitovat něco z rozhovoru Tomáše Hrubého s Františkem Stralczynským pro časopis Folk a Country 4/96. Bývalý šéf skupiny Bonsai tam říká: „Někdy se zase někým kategorizuje dokonce tak, jako kdyby folková, trampská a country muzika byla parketa tý hloupější části národa, těch dělníků a rolníků. A jako kdyby ten bigbeat a jakákoli jiná muzika byla výsada těch chytřejších, hezčích a bohatších. To je blbost, to mě dokáže opravdu rozčílit“.
Proč zrovna tento citát?
Je to dost možná můj omyl, ale mám z médií poslední dobou pocit, jako by hlásit se k folku a poslouchat ho nebylo zrovna v módě.
Proto mě potěšil Vojta „Kiďák“ Tomáško, který v pořadu rádia Proglas řekl, že poslouchá Spirituál Kvintet a další své kolegy. Pavel „Aligátor“ Nenkovský zase v prázdninovém vydání časopisu Folk a Country líčí, jak dobrého společníka mu v autě dělá poslední deska Poupat…
A nedá mi to, abych ještě jednou necitoval z výše zmiňovaného rozhovoru s již zesnulým Františkem Stralczynským. Na otázku, proč není rocker, když se mu bigbeat líbí a většina bývalých spoluhráčů z Bonsaie k němu zběhla: „Protože jsem nežil odmala jako rocker…. Je to kořenama. V momentě, kdy se někdo stydí za svoje kořeny, tak žádný nemá.“
Abych nebyl znovu nařčen z netolerance k jiné hudbě, ještě jednou opakuji, že si nemyslím, že je některá hudba horší nebo lepší. Opravdu poslouchám doma třeba Mišíka, chodím na koncerty kupříkladu Mňágy a Žďorp a kupuji si desky s vážnou hudbou. Jenom prostě ze všeho nejvíc poslouchám takzvaný folk a mám v něm suverénně nejvíce svých hudebních oblíbenců. A nepovažuji ho jako jeden populární zpěvák za „přežitek z doby předrevoluční“. Prostě se považuji za folkaře a nestydím se za to. Nebo jsem opravdu daleko za dobou?
