Přiznám se, že kromě regionálního kola Folkového Kvítku jsem ještě žádnou soutěž neporotcoval a ani mi to nescházelo. Svůj názor jsem napsal na stránkách iFOLKu a alespoň mi nikdo nenadával, že jsem zaujatý a že díky mě jeho vynikající kapela zase nepostoupila. Když mi ale Lochness několik dní před pražským kolem Trampské Porty tuto funkci nabídl, přijal jsem. Ono poznat soutěž z jiného úhlu pohledu také není na škodu.
Kromě mě seděli za stolem určeným pro porotu Martina Spurná (zpěvačka Kvokálu), Emil „Pinďa“ Makal (basista Smolařů a člen dramaturgické rady festivalu), Vašek Křemen „Vyhlídka“ (kapelník Zlatého Orla) a Michael „Tony“ Antony (šéfredaktor Puchejře a ústeckého Portýra). Než se pustím do zdrcující kritiky zúčastněných, chtěl bych ještě podotknout, že sál klubu Mlejn byl velice slušně zaplněn a že za mixážním pultem seděl Pája Jindrák.
A nyní tedy již k soutěžícím kapelám. Budu stručný a doufám, že dostatečně výstižný.
Bůhví – si snad zakládají na tom, že všechny soutěžní přehlídky zahajují. O jejím vítězství se mezi porotci vlastně vůbec nediskutovalo, porota zde byla jednotná. Jen bych podotkl, že Ondra Brzobohatý mnohem lépe zpívá, když nesedí za klávesami a že písničky téhle kapely byly v užším výběru i pro Autorskou Trampskou Portu.
The Imperial – hrají muziku ne nepodobnou bluegrassu, ale jejich produkce mi přišla mdlá a bez šťávy. Navíc kytarista velmi špatně zpívá a frázuje. Řekl bych, že kapela se soustředí hlavně na instrumentální projev a zpěv jí nepřijde až tak důležitý. Snad proto se stávalo, že při složitější instrumentaci zpěvák naprosto ignoroval mikrofon a zpíval si někam ke krku svého nástroje.
Narcis – asi před rokem třemi rockovými kytaristy založené seskupení bohužel působí zcela roztříštěně. Každý si hraje na svém písečku a v podstatě působí (byť se v sólovém zpěvu střídají) jako zpěvák + jeho doprovod, nikoliv jako sehraná kapela.
Flok – příjemně se poslouchající akustický folk, výrazná zpěvačka Iva Holubová, ve volkálech mi připomínali „staré“ Nezmary, písničky ničím neurážející. Ale kapela ani ničím nezaujme, neupoutá pozornost, nevryje se do paměti. Asi bych je vydržel dlouho do noci poslouchat u ohně, ale na postup do Ústí je zapotřebí víc, mnohem víc.
Pětník – vokální seskupení mého redakčního kolegy Honzy Hučína mě příjemně překvapilo hlavně výběrem repertoáru. Zazněla písnička s vtipným textem Tak teda jo a po jedné písničce od pánů Kainara a Wabiho Ryvoly. Pokud mohu posoudit, tak od loňske se ve zpěvu ještě více zlepšila Manča Sršňová a pánové odkoukali od kapelníka pohybové kreace. Další z postupujících, na kterém se porota okamžitě shodla. Škoda, že nezazněla písnička přihlášená do autorské soutěže. Také si nejsem jistý, že bych Pětník vydržel se zaujetím poslouchat déle. I proto jsem zvědav na CD, které právě vzniká.
MY3.AVI – slušná muzika s texty, u kterých jsem se královsky bavil. Kdyby postupovalo 5 kapel, nejspíš by se vešli. Takhle „doplatili“ na řekněme neučesanost projevu, trochu provokace, která se v textech dá najít a na své mládí. Ale rozhodně bych neházel flintu do žita, tak za rok – za dva si je ve finále dovedu docela dobře představit.
Jozero – další kapelník z redakce iFOLKu, Josef Vančura. Jejich projev mi ovšem přišel křečovitý a styl nevyhraněný. Z jejich vystoupení jsem získal pocit, že by strašně rádi hráli pořádnej bigbít, ale netroufají si. A u písničky Od rána se mi konec zdál velmi divný…
Markéta a Lazarové – příjemně šlapající muzika a znějící vokály. Ale opět se jedná o produkci ničím nevybočující z řady, lehce se poslouchá, lehce se zapomene. Vlastně nedovedu najít žádnou výraznou chybu, jen jsou prostě v takovém tom šedém průměru…
Martina Trchová a Karolina Skalníková – byly opět o něco lepší než v předchozích letech. O Martině píšeme na iFOLKu docela často, takže víte, že se mi její písničky líbí. O Autorské Trampské Portě se diskutovalo asi ze všeho nejdéle, ale vlastně jediným protiargumentem bylo, že už Martina dostane Portu interpretační. Ale nakonec jsme se shodli, že lepší písnička, než Křížem krážem prostě nezazněla… A abych nezapomněl – i tady byl postup do Ústí jednoznačný.
Jiří Šmidt – zde opíšu pouze svou poznámku, kterou jsem si napsal za porotcovským stolem. A to proto, že si z jeho vystoupení naprosto nic nepamatuji. Což asi mluví za vše. Takže ta poznámka: má charizma, ale nějak nevím, co s ním.. humor? satira?
Nastarýkolena – ne, nezapomněl jsem použít mezerník, tahle kapela píše svůj název opravdu takhle dohromady. Zahráli slušný bigbít, jen jsem měl pocit, že všechny melodie jsem už někde slyšel a lépe zpracované. Navíc se pánové očividně chtěli vejít do jakési pomyslné žánrové škatulky a myslím, že jim to uškodilo. Pokud jde o frontmena, neměl by se snažit být v průvodním slově vtipný. nejde mu to.
Nestíháme. Honza s Petrem se od loňska zlepšili snad o 400% nejen ve zpěvu a hře na kytary, ale hlavně v celkovém pódiovém projevu. Přestože směli zahrát jen tři písně, jako všichni ostatní, jednalo se v jejich podání o vystoupení se vším, co k němu patří. Komunikovali s lidmi, dokonce došlo na společný zpěv. jejich vystoupení mělo logcký začátek a konec. Navíc snad jako jediní předvedli v aranžích pravdu, že když jedna kytara stačí, není ostuda, když ta druhá bude chvíli mlčet. Nestíháme byli v podstatě jediní, u kterých mě mrzelo, že se do Ústí nedostanou. Snad alespoň divácká cena jim byla útěchou..
Paleta – mocný tojhlas (i když trošku falešný), příjemné poslouchání a trošičku divadlo. Mohl bych opakovat to, co jsem napsal o Floku nebo Markétě a Lazarech. Snad jen s dodatkem o intonaci, já nejsem stoprocentní sluchař, ale zde jsem falešné tóny slyšel i já.
Naspěch – poměrně slušně jim to zpívá, zato instrumentace mi přišla o dost slabší. zase to samé, co ostatní kapely středu tabulky – neuráží to, netahá to za uši a člověk by si to třeba v hospůdce rád poslechl. Ale asi spíš jako kulisu k pivu a guláši, než že by pozorně poslouchal.
Tak to je z celého večera vše. Po vyhlášení výsledků jsem čekal zástupce kapel zvědavých proč jsme rozhodli tak a ne jinak, případně na to, co se nám zrovna na jejich výkonu nelíbilo. Nedočkal jsem se, asi kapely samy ví, v čem jsou slabší a co zlepšovat. Inu, asi i zde se doba mění…
