Press "Enter" to skip to content

PRAŽSKÉ PORTOVÁNÍ MÁ PŘEDKOLA ZA SEBOU

Data 19. – 21.3.2001 jsou zřejmě daty magickými, přitahují kouzelným způsobem pořadatele soutěžních přehlídek, a tak bylo v uvedené dny možno vidět uřícené kapely, jak cestují napříč Prahou (jedné se povedlo soutěžit dokonce v jeden den na dvou pódiích). Přesto to však na výkonech nebylo poznat, nebylo znát ani to, že někde hrály kapely zadarmo a někde soutěžily za peníze (své). O průběh všech tří dnů a celého organizačního maratonu se opět starala Maruška Navrátilová ze Mlejna a poučena předchozími ročníky, kdy porota rozhodovala mnohdy za běhu na poslední metro, naplánovala na každou kapelu 20 minut, což na 3 písničky bohatě stačilo a vešel by se tam zřejmě i letos nesoutěžící Jan-Matěj Rak. Poprvé jsme tedy končili každý den okolo půl jedenácté. Svůj podíl na tom měl i zvukař všech tří večerů Pája Jindrák, který zvučil rychle (on je to i sportovní, nejen portovní výkon, běhat neustále mezi jevištěm a hledištěm) a znělo mu to jako … no jako ve Mlejně. A v neposlední řadě se na průběhu večera podepsali i průvodci mluveným slovem – tedy ti, kteří měli za úkol odpoutat pozornost od drátování kapel: Petr Křivohlávek, Petr Bohuslav a Jiří Rážek. Takže vlastně celý večer zdržovala jen porota ve složení Petr Gut, František Hacker, Pavla Mariánová, Martin Morava a autor článku.

Ona to porota vůbec měla těžké – ale na to si stěžuje posledních 5 let neustále. V prvních ročnících jsme vyřazovali podle toho, jak kdo zpíval a hrál falešně, pak už jsme museli vzít na pomoc další kritérium – eliminovat podle toho, jak se kdo komu podobá (nejvíc bylo Kamelotů, Nerezů a Klíčů), no a v posledních letech sází porota zejména na ty, kteří něčím zaujmou, jsou sví a mají hudební názor. Já mám ještě malou nástrojovou pomůcku – v minulém roce to bylo cello, letos se zdá, že zlevnily mandolíny. Jednotlivé večery byly letos vzácně vyrovnané, tradičně téměř chyběly countryové a klasické trampské kapely (asi jim stačí country bály a osadní ohně), bluegrassové kapely vděčně zahrají kdekoliv a působí jako milé osvěžení a většinu soutěžících pohltil folk, event. náznaky moderní trampské písně. Oproti minulým letům bylo nadobyčej mnoho písničkářů – sólistů. A to je dobře, ti se totiž nemohou schovat za aranže a podióvou prezentaci, ti musí přinést myšlenku, ať už hudební nebo textovou. V rámci poroty to měla ještě o kousek těžší ta část, co se soustředila na výběr pro Trampskou portu (porota rozhodovala ale společně pro každou Portu) – snad poprvé jsem naplno slyšel, že Trampská porta je Trampská především proto, že značka Porta je již zadána. Z toho vychází vysvětlení, proč se lidé, ovlivňující Trampskou portu snaží vybírat skutečně žánrově pestře (až se někdy divím, co všechno trampské publikum ještě zahrne do trampské písně), ale také mi to dává odpověď na otázku, proč se některé ryze trampské kapely „trampské“ části poroty nelíbily a nelíbily.

Tak a teď konečně k soutěžícím. Bylo jich celkem 44, a protože pražská kola Porty a Trampské Porty se už konají odděleně (Porta 2.5., TP 23.4. opět ve Mlejně), bylo za úkol vybrat do každého finále okolo 12 – 15 soutěžících. Teoretickou šanci mělo tedy okolo 25 – 30 soutěžících, ale porota se nakonec shodla na menším počtu a většina soutěžících postoupila do obou Port. Na šesti z postupujících soutěžících (tedy asi na třetině) se porota shodla všemi hlasy, vesměs se shodla všemi hlasy i na těch, kteří nepostupovali. Dále už ale budu psát jen své osobní názory, které se nemusí krýt s konečným verdiktem poroty (ale v podstatných případech kryjí).

Z prvního večera mě zaujala kapela Nanovo zejména výkonem zpěvačky a celkovou souhrou, P.R.D.I. udělali zase velký krok dál, jejich country je osobitá, nekopíruje, má šťávu a zní, přitom je mírně vtipná, líbili se mi XXL pro své odvážné pojetí muziky. Hromosvod je příslibem, nesejde-li z cesty. Na druhou stranu Úleti uletěli možná až moc svými morbidními texty a nepodložili ten úlet výkony, Pavel Barták vsadil rovněž na mimohudební dojem, což je na hudební soutěži nešťastné, soutěžil jako skupina Těsto, ač sám, a rýmoval Euromobil/automobil, což je z hlediska uvedení moderních slov do písničkářské tvorby chvályhodné, z hlediska kvality rýmů už méně. Obdivuji Romana Pušku Čermáka za ochotu ještě soutěžit – a soutěžil jako profesionál, vystoupení bylo jednoduché, přitom výrazově pestré, technicky jisté a upřímné.
Druhý den mě potěšil Formát (pokolikáté už, mám něco dodávat?), mimořádně potěšil Jauvajs – pamatuji si, jak jsme s porotou kdysi před lety při vystoupení této kapely říkali: „Ano, jauvajs!“ – teď se jim musím skoro omluvit – orientace na inspiraci Irskem a Skotskem se ukázala jako dobrá, navíc nekopírují, ale hledají svou cestu a přístup. A zní jim to. Nostalgie vyhrála hlasování diváků uvnitř v sále Mlejna, a venku (na Zahradě) byla druhá. Hraje solidní odnož moderní trampské muziky a myslím že je dobře, že si aspoň takto zajistila postup do pražského kola TP (poslechněte si je živě v úterý 3.4. ve 22.30 v Country radiu) Komentovat a capella výkon Pětníku je nošením rádia do rozhlasu, oproti loňsku je znát, že chodili na pohybovou výchovu a všichni slušně dirigují. Naopak Trchband a všechny variace obsahující Martinu Trchovou (soutěžila celkem ve třech podobách) ukázaly, jak vypadá převaha jevové formy nad obsahem – myslím že moc nevěděli, o čem hrají a zpívají, natož aby to prožili, rovněž nástrojové obsazení bylo sice originální, ale samoúčelné. A tak nakonec postoupila Martina jako sólistka, protože zpívat umí a má výraz.
Třetí den mě zaujal Attack, který dělal čest svému jménu šlapající, dravou muzikou, jen by to chtělo hlídat výslovnosti. Fifty Fingers si možná trochu uškodili tím, že mají jen anglicky zpívané písničky. Ale jen tím. Absolutní Anežka byla skutečně absolutní, snad jediná nenuceně veselá, přitom nemusela žerty nic zakrývat, i hudba tak nějak zářila. Ze sólistů potvrdil svoje kvality Jiří Řehulka, přesvědčili mě i Jarda Holan (zajímavá témata, pěkné rýmy, jistý hlas), Petr Sedláček (vtipné, krátké vypointované příběhy) a Jiří Šmidt (civilní, upřímný přístup). Naopak Grandis a Těžkou Pohodu a z druhého večera Štrůdl jsem si pamatoval z dřívějška a tyhle kapely letos tak nějak ukázaly, že i cesta zpět je možná. Škoda. Ostatní nejmenovaní sólisté či dua musí ještě překonat trému, vypointovat a zestručnit svůj projev a – hrát, hrát, hrát. Ostatní zde nejmenované kapely nechť se na mě nezlobí, že jsem je neuvedl. Třeba, kdyby psal tento článek jiný z porotců, zmínil by právě je. Odvedly standardní výkon a pokud se nedají odradit tím, že jsem je nejmenoval a budou hrát, hrát a hrát – tak třeba příští rok se dostanou mezi ty jmenované (ostatně když nebudou hrát, hrát a hrát – tak taky, ale na opačném konci spektra).

Na koho se tedy můžete těšit v pražských kolech: Obě Porty: Roman Puška Čermák, Morgana, Nanovo, PRDI, Formát, Jauvajs, Pětník, J. Holan, Petřín
Jen Porta: M. Trchová, R. Flender,P. Sedláček, J. Řehulka
Jen TP: Banalita, Pražec, 50 Fingers, Těžká Pohoda, J. Šmidt

Miloš Keller

Miloš Keller