Tereza, Křížem krážem, Alibaba, Hrdza, trampskost, Miss Porta a kriminál. To jsou slova, která se mi honí hlavou necelých 24 hodin po skončení letošního finále Trampské Porty. Pokusím se je tedy jedno po druhém dohnat a u každého se na chvíli zastavit.
Páteční večerní program (Trampský potlach) se odehrával v ústeckém Domě kultury. Prostředí je to vpravdě symbolické (právě v tomto sále se v roce 1967 konala úplně první Porta), svou velikostí naprosto dostačující a akustikou slušné (zvlášť když za mixážním pultem sedí Honza Friedl, kterému tentokrát asistoval Vojta Zícha). Na pódiu se vystřídalo několik více či méně trampských kapel. Úvodní Tuláci hráli vcelku přiíjemně, ničím neuráželi, ale také ničím nepřekvapili. Písničkář Jarda Holan má tu smůlu, že se mu do textů dostávají rýmy notoricky známé od jeho slavnějších kolegů-textařů (na krysy/dopisy – Karel Kryl; peníze/koupit lze – Michal Horáček pro Richarda Müllera). Na ostravské Tempo di vlak, které představilo písničky z povedené nové desky, si protentokrát uchovávám vzpomínku jako na nejsympatičtější kapelu Porty. Zlatý orel předvedl staré písně ve standardním provedení, což na Trampskou Portu samozřejmě patří. Šedivý průměr předváděla místní Náplava, zatímco závěreční Nezmaři s Mikim Ryvolou patřili hudebně samozřejmě mezi vrcholy celé dvoudenní akce. Kapela střídala velké hity s novinkami, díky Mikimu se dostalo na trampské trvalky (včetně Terezy, mé oblíbené písně, při které mi vždy naskočí velmi nostalgické vzpomínky…) a dostalo se i na jednu „úplnou novinku“ („Ta se asi ujme,“ glosoval Miki Ryvola), totiž Bednu vod whisky.
Letos se na ústecké Portě poprvé soutěžilo podle nového řádu. V sobotu dopoledne tak proběhla na dvou různých místech dvě semifinále, z nichž poroty vybírali po šesti finalistech. Sám jsem byl členem jedné z těchto porot a těší mě, že jsem mohl k postupu napomoci třeba středomoravské Alibabě, Tomanovi a lesní panně nebo brněnským Na chvíli motýlům.
Protože jsem zasedal i v jedenáctičlenné finálové porotě, sledoval jsem odpolední finále soutěže zvlášť pozorně. O svých favoritech jsem měl víceméně jasno, avšak už během finále mi bylo jasné, že mí kolegové porotci jsou (jak je jistě správné) lidé velmi rozdílných názorů a také různých priorit (pro někoho byla důležitější čistota žánru, pro jiného básnickost textu, pro třetího to, zda píseň může zlidovět). Tím pádem rozhodování v zákulisí bylo velmi napínavé, místy až dramatické.
Úkolem poroty bylo udělit tři Porty (interpretační nebo autorské v libovolném poměru) plus případně uznání poroty některému jednotlivci. Jednoznačně nejlepší píseň celé soutěže podle mne byla Křížem krážem Martiny Trchové. Nevím přesně, jestli jsem ji jako první navrhl na autorskou cenu já, nebo zda nás s tím nápadem přišlo víc současně. V každém případě návrh prošel a mne konkrétně mile potěšilo, jak pochvalně se při jednání poroty o Martinině textu vyjádřila Marcela Voborská z Pacifiku.
Můj druhý návrh na Autorskou Portu sice neprošel; přesto se o něm zmíním. Pominu-li oceněnou skladbu Martiny Trchové, byl podle mne v soutěži už jen jeden podobně silný text, a sice krásnými básnickými obraty naplněná píseň o hledání víry Unavení koně Miroslava Vepřka ze skupiny Alibaba. Bohužel někteří z porotců (a zvlášť porotkyň) skladbu vůbec nepochopili a stále opakovali cosi o vykrádání Kamelotu. K tomu mohu mít snad jen dvě poznámky: 1. Mám si to snad vykládat tak, že každý, kdo použije ve své písni slovo „koně“, vykrádá Kamelot? 2. Kdyby Roman Horký (při vší úctě k jeho umění napsat hit) složil jediný takto krásný básnický text, hluboce před ním smeknu. Tvrdím, že v Miroslavu Vepřkovi se skrývá textařský talent a že jeho doba ještě přijde.
O udělení interpretační ceny se hlasovalo jednoduše. Každý z porotců řekl jména svých tří favoritů. Prostým součtem se dospělo k verdiktu, že bezkonkurenčně nejvíce bodů nasbíral brněnský Přístav, víceméně jediná trampská kapela v soutěži. (Hlas dostalo od deseti z 11 porotců, vzpomínám-li si dobře. Pravděpodobně jediný já jsem mu hlas nedal, avšak ve svém žebříčku jsem přístav měl na krásném čtvrtém místě. Mimochodem Přístav se stal i držitelem Divácké Porty.) Mými adepty na cenu byly Martina Trchová s Karolínou Skalníkovou a skupiny Toman a lesní panna a Alibaba. Martina – jak už jsem zmínil – si po zásluze odnášela alespoň autorskou cenu a Romana Tomášková z Tomana a lesní panny se může radovat z ocenění za muzikantskou všestrannost (hrála na baskytaru, buben, šalmaj a flétnu).
Ale vraťme se k interpretačním Portám. Zatímco návrh na ocenění Přístavu prošel prakticky jednomyslně, u žádné další kapely se podobná shoda neopakovala. Teoreticky cenu mohla získat východoslovenská Hrdza s druhým nejvyšším počtem hlasů porotců, avšak v tomto případě se ozývaly i hlasy proti (dle mého názoru nespravedlivé – většinou s odvoláním na „trampskost“ soutěže; jenže slovíčko „Trampská“ je přece v názvu festivalu je pouze pro odlišení od druhé Porty, Porty bez přívlastku, a právo soutěžit mají podle regulí kapely různých žánrů – nebo jsem se doteď mýlil?). Neprošel ani nápad předsedy poroty Ivana Dostála udělit cenu brněnské dívčí čtveřici Na chvíli motýli. Padaly další neúspěšné návrhy, až nakonec porota velmi těsnou většinou (šest ku pěti) odhlasovala, že se další cena udělovat nebude. Sám jsem tvořil součást přehlasované menšiny, Hrdze jsem druhý zisk Porty přál (zopakovala by si loňský úspěch), nicméně hlasování uvnitř poroty bylo demokratické a jako takové je samozřejmě respektuji.
Ještě telegraficky k některým dalším soutěžícím. Jihočeští Rybníkáři, které jsem zde slyšel poprvé v životě, mě mile překvapili. Morgáně jsem sice pomohl k postupu ze semifinále, avšak k zisku ocenění má kapela zatím daleko (zapracovat by měla například na překombinovaných textech). Pidilidi mě protentokrát příliš neoslovili, ale rád si je poslechnu na dalších festivalech. Pětník zazpíval lépe dopoledne než ve finále. Kvintu jsem také popostrčil ze semifinále, nicméně ve finále se mi líbila ze všech 12 kapel nejméně. Elektrifikované blues skupiny PMP nebylo špané, ale přece jen až příliš vybočovalo ze všeho, co jsme v Ústí slyšeli, a jako takové nemělo u poroty šanci.
Večerní program jsem – přiznám se – téměř nesledoval. Přece jen na festivaly jezdím spíše kvůli mladým, neokoukaným kapelám než kvůli hvězdám. Proto alespoň zmíním, že Pavel Bobek sklidil obrovský aplaus a že Pacifik potěšil řadou hitů. Během vystoupení Zelenáčů jsem areál opustil, a tak jsem například avizované Fešáky už neslyšel.
Dvě poznámky na závěr. Potěšil mě vkus redaktorů Portýra, kteří udělili titul Miss Porta Martině Trchové.
Poslední odstaveček se týká ohleduplnosti diváků. Kuřák, který si zapálí své tabákové šidítko uprostřed dalších lidí, aniž by se zeptal, jestli jim smradlavý dým nevadí, je bezohledný. Avšak pro matku, která přijde na festival se dvěma malými dětmi, a vyfukuje jim čoud přímo do obličejů, nenacházím slov. Moc bych si přál, aby takové zrůdy dostávaly třeba deset let kriminálu natvrdo.
Trampská Porta 2004 – Ústí nad Labem – 11. a 12. června 2004 – Interpretační Porta: Přístav (Brno) – Divácká Porta: Přístav (Brno) – Autorská Porta: Martina Trchová (Praha) za píseň Křížem krážem – zvláštní ocenění poroty – Romana Tomášková (Blovice u Plzně)
Autor je hudebním redaktorem Radia Proglas.
