Jihomoravské oblastní kolo Trampské Porty a jihomoravský konkurz festivalu Zahrada
Kuřim, sobota 17. 4. a neděle 18. 4. 2004
V sobotu 17. a v neděli 18. dubna jsem v roli jednoho z porotců sledoval jihomoravské kolo Trampské Porty a souběžný konkurz festivalu Zahrada pro jižní Moravu. Letošní ročník nabídl oproti loňsku méně výrazných objevů, několik tradičních trestných poslechů, spoustu šedivého průměru a pár nadějí.
Na pódiu se střídali jednotlivci a kapely soutěžící buď v rámci obou festivalů, nebo jen jednoho z nich. Koho vybral na Zahradu Jiří moravský Brabec (zastupující Michala Juppa Konečného), se můžete postupně dozvídat na stránkách www.folkcountry.cz. Jména postupujících do semifinále Trampské Porty v Ústí nad Labem vám nabídnu v závěru článku.
První soutěžní den byl slabší, průměrnější, šedivější než den druhý. Nesl se ve znamení nemocí (omluvily se všechny kapely s bicími) i absencí ještě zbytečnějších (kapela, která měla přehlídku uzavírat, bohužel nebyla včas kompletní, a proto na poslední chvíli „odpadla“). Přesto i v sobotu odpoledne zahrálo v Kuřimi několik zajímavých formací. První, kdo mě zaujal, byla bluegrassová Modrá pečeť z Dolních Bojanovic. Nic virtuózního, ale slušně zahraná svižná muzika. Kapelu jsem slyšel naživo poprvé a myslím, že jí to v kuřimském „kulturáku“ hrálo lépe než na cédéčku, které jsem od ní dostal ten den dostal. Podobný pocit jsem měl z hodonínských Ukume s výbornou zpěvačkou. Kapela hrála s obrovským nasazením, zatímco na demonahrávce, kterou jsem si z Kuřimi odvážel, zní tak nějak unaveně…
Špatní rozhodně nebyli swingující Svižníci, komentovat snad netřeba čím dál lepší vokální trio (s doprovodem klavíru) Na chvíli motýli s autorským repertoárem Pavla Žemly. Standardně slušný výkon předvedl trampský Přístav a jedním z největších překvapení sobotní části programu pro mne byli folkoví Není zač z Brna. Kapela od svých úplných začátků (z nichž mám k dispozici nahrávku) vyzrála, první píseň o Kropicí konvi byla výborná. Bohužel v dalších skladbách (např. Rekapitulace cesty jednoho chodce, kterou vykonal kolem druhé odpoledne) byly znatelné interpretační rezervy. Ale možná za rok nás Není zač překvapí ještě příjemněji…
Stručně k dalším účinkujícím. Holčičí (dětská) kapela Převážně svážně působila sympaticky, ale zatím chybí vlastní repertoár a osobitější přístup (s písněmi od Ozvěny, Bokomary a Rolling Stones to na postup není). Duo Voluta zahrálo mimo jiné svůj oblíbený hit BIO 3 – podobně jako loni nebo předloni. Brněnské Pocity hrají autorské písně ne nepodobné Kamelotu, rezervy jsou mimo jiné v přízvucích. Takový „normální folk“ s akustickou kytarou předvedlo duo Doktor + Ďáky z Brna. Doporučuji jim dál pilovat zpěv. Písničkář Tonda Jarůšek z Kuřimi také musí ještě pracovat na repertoáru – zatím mi to přišlo šedivé, nezajímavé. Svižný folk s flétnou předvedla skupina Sonatai. I zde je na čem pracovat (opět mimo jiné na zpěvu). Písně samy o sobě nebyly špatné (ocenil jsem dobré obraty v textech – „A tak tě hledám, p(P)átku,“ zpívá Robinson s pondělním ránem), ale cosi jim stále chybí…
Na závěr jsem si musel nechat dvě nepřeslechnutelné postavy. Karel Krejčí vystoupil coby jednotlivec bez nástrojového doprovodu s písní Milana Chladila nebo s Cikánkou Karla Vacka (znáte ji například v podání Josefa Zímy, R. A. Dvorského, Karla Gotta nebo opět Milana Chladila). Krejčího projev mi připomínal jistého pouličního zpěváka, který kráčívá brněnskými ulicemi a hlasitě prozpěvuje hity Karla Gotta nebo Heleny Vondráčkové. S autorskými písněmi vystoupila v Kuřimi písničkářka Vilma Richterová. Úvodní skladba o vlkovi hřivnatém, který má všechny přednosti („To je píseň o lásce,“ uvedla ji autorka) by možná dobře fungovala jako úlet. Bohužel však byla asi myšlena vážně. Vilmino vystoupení bylo – řekněme – zvláštní a skončilo tak podivně, že diváci v sále několik sekund čekali v ustrnutí, zda už mají začít tleskat.
Druhý soutěžní den přinesl jeden z vrcholů hned na začátku. Šnek a klon, nová sestava blanenské kapely Šnek & spol., předvedla jednu píseň ve španělštině a dvě moravské lidové. Úprava tradicionálu V hoře pěkná jedlica byla podle mne výborná, jazzově-latinské aranže také; Šnek byl podle mne bezkonkurenčně vrcholem letošního konkurzu. Ovšem velmi slušné bylo i vystoupení blugrassového Drivu. Kapela byla v mnohem lepší formě než loni a okolosedící kolegové porodci si pochvalovali především úpravu skladby skupiny The Corrs (jenže Drive v Trampské Portě nesoutěžil, a tudíž v jejím rámci nepostoupil). Písničkářská dvojice Petr Hudec–Karel Kloupar odvedla slušný výkon. Píseň Stromy však byla příliš dlouhá a je v ní třeba ještě dobrousit detaily v textu. Naopak závěrečný humorný Špár (satira na supermarkety) se povedl a dvojici vysloužil nejdelší potlesk celého dvoudenního soutěžení. Výborný výkon odvedl v Kuřimi akademicky přesný Czaldy Waldy Kvartet s hostující zpěvačkou Minou Podjavorinskou (za pseudonymem se skrývá jistá profesionální herečka z Brna). Úpravy lidových písní ze Slovenska měly šmrnc, i když si myslím, že kapela má v repertoáru ještě silnější kousky. Festivalovou jistotou začíná – minimálně v rámci jižní Moravy – být Žemlův Onen svět, který nabídl nejbarevnější hudbu konkurzu (s cimbálem, elektrickým klavírem, violoncellem nebo flétnou). V závěrečné čtvrtině konkurzu jsem si s chutí poslechl také Falešnou kartu. Platí to, co jsem kdesi psal už loni. I když mně samotnému ortodoxně trampské texty nejsou nijak blízké, Falešné kartě to, co zpívá, věřím. Navíc pánové zpívat umí a dokázali to i v oslabené sestavě (bez podpory kontrabasu).
A opět stručně k ostatním účinkujícím nedělního odpoledne. Písničkář Michal Toufar mě prakticky ničím nezaujal, navíc špatně artikuluje. A tak chválím aspoň to, že si sám skládá písničky. Sbor studentek brněnské pedagogické fakulty (+ doprovodná smíšená kapela) No toto? vzbudil pozornost především tanečkem v poslední písni a „vláčkem“ na závěr svého vystoupení (dívky se zapojily za sebe – jako to dělávají hosté při svatebním veselí – a odjely do zákulisí). Folkrockoví S. E. D. U. M. z Olomouce mě potěšili použitím trubky, ale ke špičkám žánru zatím patřit asi nebudou. Bez šťávy byl folk skupiny Na větvi (v písních se semtam objevil nějaký zajímavý nápad, avšak nejlepší byla převzatá skladba od skupiny Mascara). BTTP předvedli vcelku ucházející bluegrass, zatímco poslední znojemská Lucretia Borgia hrála v historických kostýmech pseudohistorizující repertoár – a chvílemi dost velký nářez (v rámci nástrojového obsazení).
Na závěr tohoto informativního výčtu účinkujících, doplněného stručnými subjektivními poznámkami, vám nabízím slíbenou informaci o postupujících. Sedmičlenná porota vybrala na postup do seminifinále Trampské Porty kapely Onen svět a Na chvíli motýli (tedy dva koně skladatele Pavla Žemly) a Svižníky. Postup těsně utekl Lucretii Borgii. Porota navíc odměnila autorskou cenou Petra Hudce za píseň Špár.
