Press "Enter" to skip to content

Z DÍLNY NEZNÁMÉHO LIDOVÉHO UMĚLCE

Najít pravdu a pomoci jí vystoupit ze stínu. Naznačit, co si má běžný, obyčejný, šedý posluchač myslet, a když to nepochopí, trochu ho nakopnout. Ano! To je klíčovým úkolem nás hudebních historiků a nesmlouvavých kritiků, zkrátka světlonošů naší kultury. Vždyť už F. X. Šalda s oblibou říkával: koho koza kopne, toho cap ňeuhryzne! Proto nás InternetFOLK a odbor výzkumu ústavu PL Bohnice požádali, abychom vám zprostředkovali, vysvětlili a nestyďme se říct: zasadili do pravých souvislostí některá díla, jejichž autor se už nemůže vyjádřit (bránit). Ano, je známkou naší odvahy a velkého ducha (nebo ucha?), že jsme si hned na začátek vybrali dílo z nejtěžších, klíčový filozofický text a nebojíme se to napsat, pravzor všech existencionálních folkových písní, tedy song PEC NÁM SPADLA

Václav Müller: Ano, již v expozici se projevila autorova genialita. Nebojí se položit základní otázku. Kdopak nám ji postaví? Otázka z nejtěžších. Ptám se, jak asi musela působit na nevzdělané rolníky, dělníky, ale i na zárodky pracující inteligence?

Alena Kučerová: Samozřejmě. Souhlasila bych se sílou expozice textu, avšak jsem toho názoru, že ta se projevila již mnohem dříve než položením otázky – KDOPAK NÁM JI POSTAVÍ?, kterážto je, podle mého, pouze bezradným povzdechem. Autor kompozici celého díla začíná stavět již první větou – PEC NÁM SPADLA. Vše je mezi řádky, vysvětlím – jistý nepsaný zákon dává za povinnost všem geniálním autorům (stejně jako kritikům) poodhalovat roušku dosud neobjeveného, či dokonce záměrně skrývaného. Nahlédnout pod pokličku a prozkoumat až na dno. A to, co je pod pokličkou a má dno, stojí obvykle na peci. To dá rozum. A umíte si, kolego, představit, co se stane s tím, co stojí na peci, když taková pec spadne?

VM: Ano, tato představa je depresivní, stejně jako naše doba plná odcizení, seriálů na Nově, recyklovaných obalů, rychlokvašných písní a takových těch malých zelených gumových bonbónů.

AK: Dalším atributem hodným k povšimnutí, je samotná pec. Co se děje v peci? V peci se topí. A kde se topí, tam bývá žár, horko – oheň – synonym svárů, nepokojů a… nebojím se to říct – válek.

VM: Ano, ve výhni válek se uškvařila nejedna velká myšlenka a nejedna idea hodná následování. Jak známo, když mluví zbraně, mlčí múzy. A vyvstává neodvratná, osudová otázka pro každého, kdo tuto píseň uslyší: Co jsem já sám proti válce udělal? A co můžu udělat, musím udělat hned: alespoň nekupovat zboží vyrobené v zemích, které vlastní atomovou pumu, nebo tanky, které nebyly vyrobeny u nás. Nenavštěvovat města, v kterých sídlí zbrojovky, tedy Brno, Strakonice …

AK: Teď považte, jsme stále u prvního řádku, ale obraz skrývaný v něm, se rozvíjí dál. Zkuste zapojit představivost, co se stane poté, co taková pec spadne? Veškerý popel a saze v ní po léta usazované se rázem rozletí. Jakou mají saze barvu? Černou. Černou jako noc a v noci je tma. Nastává doba temna! Tady se psala historie.

VM: Pojďme dál. Co jiného je zoufalý výkřik: STARÝ PECAŘ NENÍ DOMA, než zoufalá zpráva o neexistenci Boha? Zoufalý výkřik, po které přišlo ještě zoufalejší poznání A MLADÝ TO NEUMÍ. Tady už snad vůbec není třeba vysvětlovat, kdo je myšlen tím MLADÝM. Ano politici! Ti, kteří nahrazují Boha dnes, nebo lépe ti, kteří by ho rádi nahrazovali. Jenže se potácejí v bludném kruhu. V bludném kruhu vstupování a vystupování z různých mezinárodních organizací, přelepování plakátů a zvedání životní úrovně a HDP. Jenže přiznejme si, může doba politiků nahradit dobu katolické církve? To si opravdu myslíte, že pomlouvání stran a ministrů je třeba jen z poloviny taková sranda jako mučírny a upalování bezvěrců? Ne, politikové nám jistotu nabídnout nemohou!

AK: Připustila bych i další možnou variantu vyložení jinotaje Pece.V peci se peče chléb. A chléb náš vezdejší, dej nám dnes… Zde, bych viděla určitou návaznost na vaši hypotézu a vidění Starého Pecaře, jako Boha. Je to sice odvážná teorie, ale dobrá… buďme odvážní.
Dalším řádkem – ZAVOLÁME KOMINÍKA – pak prostý lid volá po někom, kdo je schopen dát vše do pořádku. Kominík je, jak známo, muž v černém. Člověk špinavých rukou, dělající špinavou práci, ovšem za ním zůstává čisto. Vymete špínu pryč z domu – špínu, spodinu lidské společnosti, korupci, kriminalitu…

VM: Ano, kominík vypere dočista do čista a vymýtí vše staré a zatuchlé. Není se třeba divit, že tolik budoucích diktátorů se rekrutovalo právě z řad kominíků.

AK: TEN MÁ VELKÉ KLADIVO – kladivo je jasné. Je třeba mít určité prostředky, které by světily účel. DÁ DO TOHO ČTYŘI RÁNY – jasné – kladivo je zbraň a zbraň dává rány. Proč však čtyři? Že by do čtyř světových stran, nebo strany jiné? I to je možné.

VM: Dneska je možné opravdu všechno. Ne každá zbraň dává rány. Ostatně zbraně mlčí, když mluví múzy. Čtyři je magické číslo, kolegyně, čtyři jsou roční období, i když je v nich poslední dobou dost bordel, čtyři byli tři mušketýři, ti v tom taky měli dost bordel a čtvrtý den v týdnu, ano čtvrtek, je dnem, kdy se před víkendem nejlépe nakupuje v hypermarketech. Amen.

A BUDE TO HOTOVO

Závěrem bychom chtěli naše služby nabídnout i dosud žijícím nadějným textařům. Máte-li pocit, že je vaše dílo nedoceněno v jeho hloubce, délce i šíři, neváhejte, pošlete nám je. My se ho ujmeme s náležitou péčí nám vlastní. Ne, že bychom neměli dost vhodného materiálu, pokladna české písňové tvorby, u níž můžeme mít jistotu, že nám od jejích autorů už nic nehrozí, obsahuje další významné tituly jako – Prší prší, Skákal pes či Kočka leze dírou. Ale proč nepomoci v klíčení tomu, co je dál schopno růstu?

Václav Müller, Alena Kučerová