„ZBITÉ“ ODPOLEDNE PSANÉ Z RYCHLÍKUPodvečer u Kapličky – pátek 6.7.2001 – scéna Kaplička

Změna programu mi okamžitě zvedla náladu – Indies jsou sice Indies, ale já se klidně nechám opít rohlíkem, obzvlášť když Bokomara zahraje pár písniček z CD Obratník raka. Na koně ze stáje pro fajnšmekry už si ani nevzpomenu a vytleskávám s ostatními druhý bokomaří přídavek. Třetí už povolen není a na pódiu se připravuje Nová tvář, první ze čtveřice mladých kapel, které spojuje prvek bicích v nástrojovém parku. Stručně a jasně – zpěvům není příliš rozumět. Škoda. Po dlouhém stěhování nástrojů a zvučení nastupuje kapela Marvin. Příprava je nakonec delší než samotné hraní. Za zmínku ale rozhodně stojí kapelní saxofonista a veršík „dneska mám čas několik let“. Marvin si ukládám do paměti. Následující ostravský Skiblu si mě získává od prvních tónů. Jejich folkročík je housličkově veselý a hravě probouzí sluncem otupělá těla. Jako správní patrioti dávají píseň Ostrava – a stejně jako muzikanti tíhnou k domovskému městu, tíhne na oplátku zase k nim domovské publikum. Kapela má vlastní fanklub v jednotných tričkách, s kouzelným transparentem a chutí podpořit „svou“ kapelu i přes to příšerné vedro. Po skončení se fanoušci mění v bedňáky, má to holt někdo skvěle zařízené… Po Skiblu se Telegrafu asi nehraje moc dobře. Musím ale konstatovat, že oproti loňsku je to paráda. Tedy alespoň těch prvních pár písní, které jsem slyšela, než mne od kapličky vyhnal zápach způsobený čištěním mobilních toi-toiek. Roznesl se během chvilky po celé scéně, tak jsem volila zbabělý ústup směrem do amfiteátru, kde už začínala Bokomara večerní koncert…

Lucka Jirků