Už jsem se těšil, že s tím dají pokoj a v rámci teleshoppingu před podvečerní předpovědí počasí poběží něco trochu vkusnějšího. I kdepak. Dvojice Eva a Vašek – ví Bůh, odkud se vzala, na webu jsem o nich nic kloudného nenašel – se vrací oknem a předvádí nám, cože jsou to ty nejkrásnější melodie.
Divím se, že se tou cukrovou hudební vatu sami nepřejedli. Těžko říct, jestli je jejich hlavním žánrem pop, country, folk, klasika nebo dechovka, ve všech případech to má dva nepřehlédnutelné rysy: je to kýčovitě sladké; a zbavené jakýchkoliv hran, jakékoliv osobitosti, jakéhokoliv výrazu, čehokoliv, co by mohlo někomu vadit (a on by si to pak nekoupil). Jestli bych podle názvu prodávající firmy „Česká muzika" měl věřit tomu, že toto je to naše národní hudba, snad bych emigroval.
Uvědomil jsem si, že tohle je přesně věc, která mi na jakékoliv muzice nejvíc vadí. Produkce může být technicky nedokonalá, ale neotřelé texty, osobnost a osobitost interpreta, nebo třeba jenom zajímavé průvodní slovo mě dokáže zaujmout a přitáhnout – aspoň na chvíli. Chladná dokonalost spojená s milionkrát omletými postupy bez jakéhokoliv vlastního vkladu a s obroušenými hranami mě okamžitě hudebně hibernuje.
Doufám, že Česká muzika brzy vrátí do oběhu reklamu s nejhezčími trampskými písničkami. Ne že bych si tu sadu chtěl koupit, ale aspoň jsem se dobře zasmál strejcům navlečeným do maskáčů šudlajícím kytary kdesi v lese, zatímco hlas hovořil o těch nejlepších trampských interpretech.
