Písničkář Jan Zubryckyj vydal své první album Když andělé neberou téměř ve 48 letech. Nyní mu vyšla druhá kolekce, nazvaná Tichý telegraf. Ačkoli obal desky zdobí detailní záběr na kytaru, zaujaly mě především texty. A třebaže na zadní straně obalu vidíme renesanční sochu nahého mužského těla, slova písní jsou spíše barokní a duchovní.
Příspěvky publikované v “Recenze”
Dnes ve 14.00 na open-scéně festivalu Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou vystoupí místo nemocné Žofie Kabelkové brněnský písničkář Ivo Cicvárek.
Po výborném albu Rua skupiny Dún an doras je Šance Irish Dew už druhým "keltským" titulem v letošním katalogu Indies Records. Zatímco Dún an doras se i ve vlastních skladbách spořádaně drží tradice a jejich nahrávka je oslavou čistoty stylu, Irish Dew neposedně kličkují mezi vlivy moravskými, českými, africkými a irskými a dokazují, že globalizovaný svět si žádá globalizovanou hudbu. Přinášejí recepturu ne tak průzračně čistou a na první poslech krásnou, o to však pestřejší a také odvážnější.
Vydavatelství Indies Records vydá v srpnu společnou nahrávku Ivy Bittové a newyorské skupiny Bang On A Can, což je soubor na pomezí vážné hudby, alternativy a minimalismu. Album s názvem Elida, které zatím vyšlo ve Spojených státech, obsahuje devět skladeb. Z toho jedna s textem Vladimíra Václavka pochází z období skupiny Čikori (Zapískej), k dalším dvěma napsal texty Richard Müller.
Písničkář Jiří Smrž přivezl na festival Zahrada své druhé sólové CD Poslední láska. Obsahuje písně na pomezí folku a jazzu a zpěváka a autora na něm doprovázejí například Petr Novotný, Vojta Zícha, Pavlína Jíšová a řada dalších. Součástí alba je nádherný booklet ve tvaru knížky-sbírky básní (tj. písňových textů). Písničky z nového alba můžete od zítřka slýchat i na Rádiu Folk.
5.7. těsně po půlnoci skončil 16. ročník world & folk music festivalu ZAHRADA v Náměšti na Hané. Na festivalu, který probíhal čtyři dny a čtyři noci na čtyřech scénách, se představilo 162 skupin, dvojic a sólistů. Organizaci zajišťovalo téměř 400 pořadatelů, akreditovalo se 125 novinářů. Dohromady za čtyři dny prošlo branami festivalu přes 26 000 účastníků. Navzdory katastrofickému počasí (vytrvalý déšť, 10 °C) sledovaly poslední koncert asi tři tisíce nejvěrnějších diváků. Pět vítězů si odvezlo hlavní festivalovou cenu – Krtečka: Skupiny: 1. Bezefšeho Praha 2. Marien Pardubice 3. Strašlivá podívaná Plzeň Krteček od redakce časopisu FOLK & COUNTRY: …
Pavlína Jíšová natočila první skutečně SVOJE album – tedy album, na kterém je autorskou i sólovou interpretkou všech skladeb. (Na tom minulém, eponymním z roku 1998, složila sama jen tři písničky, několik dalších pouze otextovala.)
Představte si klidné bublání akordeonu, do kterého mladá žena naléhavě zpívá: „Já přes ten les musím / jiná cesta není / buďte sbohem bratři / pěkné pozdravení.“ V klidné písni Svítí slunko, svítí se Radůza představuje jako majitelka průzračného (chce se mi napsat křištálově čistého) hlasu, bezproblémové intonace a lidového cítění. Onen zurčící akordeon slouží pouze jako jemná kulisa, nikoli jako vodítko autorčina zpěvu. Text je úsporný a přesto silný. Posluchač může přivřít oči a vysnít si tajemství, které se nachází za strašidelným lesem, nad kterým jasně září slunce.
Kdysi kdesi se probíralo, co je více: zpěvák, nebo písničkář. Pokud to chcete slyšet, tak si tuhle desku pusťte.
Před necelými dvěma měsíci jsem psal recenzi na demonahrávku Chagallie, kterou Bůhví spáchali loni. V samotném závěru článku jsem slíbil, že „někdy příště“ zhodnotím i první dlouhohrající počin této mladé pražské kapely. Ono „příště“ nastalo právě teď. Podomácku vyrobené CD Slovo o pluku Igorově leží na mém pracovním stole a já se dívám na titulní fotografii, ze které se na mě šklebí čtveřice muzikantů s takovým výrazem, jako by součet jejich IQ nepřesahoval počet strun na balalajce, kterou třímá jeden z nich.