"Vítáme vás na dalším ročníku nejkrásnějšího festivalu na světě." Tak zní každoroční pozdrav moderátorů festivalu Folková růže Michala Juppa Konečného a Mildy Vokáče. I večer ve čtvrtek 15. července 2004 tento pozdrav zazněl, ale folk zněl v Jindřichově Hradci již od rána.
Příspěvky publikované v “Reportáže”
Festival Folková růže v Jindřichově Hradci trvá tři dny. Druhý a tedy prostřední den přinesl nejen nové a začínající kapely, ale i bubenickou smršť s názvem Jumping Drums či téměř komorní vystoupení Karla Plíhala.
Před rokem jsem referoval o třetím ročníku festivalu Stříbrná rosa, a jelikož všichni důležití protagonisté jsou stále živi a zdrávi a pořádat festivaly se jim chce, sešli se v pátek a v sobotu 25. a 26. června u Pensionu Márty ve Stříbrné muzikanti i diváci už počtvrté.
Drobný a nenápadný přírodní amfiteátr ve stejně nenápadném Krahulově, pár kilometrů od Třebíče, stal se v pátek 18. června večer svědkem zajímavé, a snad i novou tradici zakládající přehlídky, nazvané Folk & Country zpívání. Přestože Krahulovem ležícím na cestě z Třebíče do Jihlavy projíždím poměrně často, v pátečním podvečeru jsem se zde ztratil.
Reportáž z "velkého hudebního festivalu" Za Vodou 2004, který se odehrál 18. až 20. června v Děhylově u Ostravy, si přečtete na stránkách časopisu Folk&Country. Jako malý předkrm přijměte několik fotografií z této akce s doprovodným textem aneb Od neveselých písní, až k poselství Mistra!
Pátého června 2004 jsem se neplánovaně dostal na jeden festival. Ne všechno, co jsem tam viděl, souviselo s hudbou, rád bych se ale zastavil u jedné účinkující kapely. Její název jsem bohužel nezachytil (moderátorovi jsem v podstatě nerozuměl, i když musím uznat, že se snažil), případní zájemci si však informace jistě dokážou najít na Internetu.
"Nevyšlo to v neděli, zkouším pondělí," stěžuje si v jedné písni jistý český zpěvák. Těšil jsem se, že si užiju festivalu, který mi dramaturgické ruce Národní kulturní památky Vyšehrad a Martiny Dimmerové strčily téměř pod nos. Uvažoval jsem dokonce o zakoupení týdenní permanentky. Dopadlo to jinak.
Známý festival Mezi ploty prošel areálem Psychiatrické léčebny Bohnice už potřinácté. Zatímco v prvních letech šlo o akci hlavně divadelní, čím dál víc se prosazuje hudba. A letošní neděle by udělala radost i ortodoxním folkařům.
Vyčerpávající reportáž z dění na Jamboree 2004 ve Strakonicích si přečtete pravděpodobně v papírovém médiu, kolega Tomáš Hrubý pozorně dění sledoval z první řady ve stylovém slamáku, úkolem elektronických médií je spíše sdělovat dojmy rychle. Z existujících el. médií si však také jistě vyskládáte ucelený obraz o festivalu, soudě podle hojné účasti dalších novinářů na akci.
Frontman, legenda a tvář brněnského Kamelotu, Roman Horký, zavítal v čase babího léta do města pod Bílou věží, aby hrstce svých příznivců, kterou nedávno vzniklý folkový klub pojme, zahrál pár písniček a představil se tak v originálním koncertním programu bez kapely. Klub tvořený několika málo stoly, barem a milou obsluhou, se zaplnil před 20. hodinou, na kterou byl stanoven začátek vystoupení.