Bylo nebylo, v jedné malebné vísce jménem Praha, a to přímo v Malostranské besedě, se za jedné horké červnové noci dály věci nevídané. Žili byli čtyři kumštýři. Jeden z nich, Honza Brož se jmenoval, hrával na kytary a foukačku, Jindřiška Petráková na flétny a klávesy, Tomáš Hoffrichter na kytaru a David Hoffrichter na kontrabas.
Příspěvky publikované v “Reportáže”
V klubu Stará pekárna v Brně se minulý týden po tři dny slavilo. Nejprve zde ve čtvrtek 25. září Eva Henychová odehrála jeden ze svých speciálních koncertů „Potisící“, kterými slavila tu skutečnost, že se počet jejích vystoupení přehoupl přes tisícovku. V pátek a v sobotu potom oslavovala samotná Pekárna. Klub se ve zdraví dožil čtvrtých narozenin a k tomu mu měli přijít pogratulovat vedle štamgastů také Peter Lipa (pátek 26. září) a skupiny Oswald Schneider a Hm… (sobota 27. září). Zašel jsem do Pekárny ve čtvrtek i v pátek. Sobotní večer jsem si už nechal ujít, takže o něm referovat nebudu.
Plzeňský Grasscocktail vyrůstá z plzeňského muzikantského podhoubí již nějaký ten pátek. A protože je poslední dobou poměrně chválen od posluchačů i publicistů, byl jsem na křest jejich prvního plnohodnotného alba zvědav skoro stejně, jako na album samotné...
Když jsem poprvé díky pozvánce od sdružení Čerčanský chlum slyšel o společném projektu Škampova kvarteta a dívčího tria Triny, velice mě to zaujalo. Litoval jsem, že jsem tenkrát do Čerčan nemohl jet. Tudíž nemusím líčit svou radost, když jsem podobný koncert objevil v pražském kulturním přehledu. Na Zbraslav jsem v sobotu 20. září 2003 jel v očekávání zajímavého spojení vynikajících hlasů s vynikajícími instrumentalisty v crossoverovém projektu.
Letos již potřetí si dali ve východočeské Přelouči sraz příznivci bluesové muziky. Nečekaně letní počasí lákalo spíše někam k vodě než na koncert, tak většina posluchačů dorazila až když přestaly hřát sluneční paprsky.
Ve vesnici Lipůvka na Blanensku, jen kousek severně od Brna, se v sobotu 16. srpna konal první ročník festiválku Hoří, má panenko! Formanovský název nebyl zvolen náhodou. Hlavním pořadatelem akce byla místní organizace dobrovolných hasičů, jejíž členové se také zdárně starali o hladký průběh odpoledne a večera (především o vydatnou zásobu potravin a tekutin pro všechny účinkující i diváky). Hasiči zvelebili přímo pro tento festival prostor u lesa tak, že náhodný příchozí měl pocit, že se zde podobné akce konají odjakživa.
Téměř přesně po dvou letech znovu v Praze na Opatově, téměř po sedmnácti měsících vůbec, se představil Vlasta Redl a skupina, co se jmenuje Každý den jinak. A byl to come back velmi očekávaný, sál na Opatově vyprodán, dokonce tu nebyly židle, takže všichni diváci stáli a tak se jich sem vešlo možná dvojnásobně. Ano, Vlasta Redl se skupinou se po delší odmlce vydal na koncertní šňůru.
Zdá se, že hudební publicisté vzali na vědomí, že Countryfontána je opravdu trvale a dlouhodobě největším countryovým festivalem v Praze, a tak se jich na Výstavišti v Praze hemžilo ve čtvrtek 16. 6. docela dost. Kompletní reportáž si jistě přečtete, tak jen pár stručných postřehů.
Do třetice přináším neúplný záznam z dalšího festivalu. Tentokrát ne proto, že bych nevydržel do konce – naopak, musel jsem vydržet, ale byl jsem upoután k jedné scéně a druhá mi tedy zcela unikla.
Stačilo pár kroků po areálu, a bylo jasné, že přinejmenším v sobotu žádný rekord v areálu Psychiatrické léčebny Bohnice nepadne. Tedy přinejmenším hudebně-divadelní rekord, teplotní asi padl.