Když jsem se dozvěděl, že z Jarretu odešel Bohouš Vašák, mrzelo mě, že jsem na posledním koncertu s ním nebyl. Potom jsem zjistil, že ten úplně poslední se bude konat v Brně. Je fakt, že se na koncert z Prahy do Brna asi běžně nejezdí. Já jsem jel a nebyl jsem sám.
Příspěvky publikované v “Rozhovory”
Někdy mívám problém, rozlišit od sebe mladé písničkáře. Jakoby se všichni poctivě zapsali na kurzy k Jaromíru Nohavicovi, ale do nahrávacího studia šli hned po první lekci. A jakoby milovali tak, aby se to rýmovalo. Jednou z výjimek je Jana Husáková alias Ta Jana. Před sedmi lety kopla do vrat Velké Ohrady a způsobila na naší folkové scéně menší průvan. ..
V první části rozhovoru jsem si povídal s hudebníkem a publicistou Davidem Kolajou o jeho dvacetiletých zkušenostech z působení v Kanadě a USA. Probírali jsme zejména příležitosti začínajících kapel v zámoří. V druhé, závěrečné části jsme si povídali o úrovni muzikantů, vydavatelích a o dalších věcech, které stojí za srovnávání.
Jan Řepka s Petrem Ovsenákem, tedy Nestíháme, jsou jednak studenty Univerzity Karlovy, ale především muzikanty, kteří už nějaký ten pátek těší svou hudbou posluchače.
Jsme opravdu národem muzikantů? Jsou naši muzikanti, nejen ve folku, skutečně tak dobří, jak si sami o sobě myslí? Mají naši muzikanti a kapely dobré podmínky pro vývoj, neřku-li úspěch? Je u nás hudební trh standardní, nebo silně zdeformovaný? Kdo u nás (ne)kopírováním vlastně zabíjí hudbu? No, není nad to, zeptat se krajánků! Navíc narazíte-li na nějakého, který zná dobře poměry na obou stranách. Pak už jen stačí ptát se a poslouchat, jak je tam a jak tady.
Jiří Žáček (1945) je jeden z našich největších básnických talentů 70. a 80. let, „lyrik panelákových lásek“ a tvůrce poezie pro děti. Málokdo ale ví, že Jiří Žáček je i poměrně plodný písňový textař. „Jeho verše nepozorovaně infikují poezií i publikum, které by s ní jinak přišlo do styku možná jen v čítankách a na úmrtních oznámeních,“ napsal Ladislav Verecký v doslovu ke knížce Text-appeal, sbírce Žáčkových „popěvků, odrhovaček a blues“.
Ptali jste se Toma Kočka a dua Tara Fuki...
František Stralczynský a Tomáš Poláček, oba zakládající členové Bonsaie, z níž se stala Bílá nemoc, opustili v devadesátých letech nejen své spoluhráče, ale vůbec všechny obyvatele zeměkoule. Nyní bude muset kapela čelit dalšímu řezu: Josef "Pepson" Snětivý, saxofonista, klávesista a manažer, ohlásil odchod z kapely.
Dva roky od posledního rozhovoru na toto téma se otočily jako voda v řekách. Kdo ví, kde je právě teď ta, co loni vytopila celý pražský Karlín včetně Domu dětí a mládeže, ve kterém vždy od podzimu do jara pořádal Jirka Lipka, řečený Carmen, pravidelné Zimní trampské zpívání.
Disneyband, to je duo libereckých písničkářů Věra Soukupová (1980) a Martin Kadlec (1977). Posluchači je znají z koncertů (Balbínova poetická hospůdka v Praze, liberecké Experimentální studio), z folkových festivalů (Zahrada, Prázdniny v Telči), a příležitostně i z rozhlasu (Countryrádio, Proglas). Firma Indies records letos vydala Disneybandu první album s názvem Opilí Potměchutí; nejen o něm jsem si povídal s Martinem Kadlecem.