Devítka bývá označována jako vzorová folková kapela, za svoji dvanáctiletou existenci vydala čtyři řadové desky (poslední Pohádka je z roku 2003), získala několik festivalových ocenění a v Malostranské besedě připravuje pravidelný pořad Folkové večery. Vůdcem téhle kotlíkářské smečky je písničkář a kytarista Honza Brož. Druhou kytaru, ne však druhé housle, má na starosti Tomáš Hofrichter, jeden ze zakládajících členů Devítky, v současnosti zástupce ředitele jabloneckého gymnázia a v minulosti můj učitel matematiky.
Příspěvky publikované v “Rozhovory”
Kapela, která loni na Zahradě uchvátila hodně posluchačů svými úžasnými schopnostmi práce s hlasem, zpívá po Evropě možná častěji než doma. "V Čechách nás v našem žánru celkem nic neinspiruje," říká kapelník Voxtetu Martin Mikeš.
"Radůza se na albu ... při mně stůj žádným sofistikovaným básněním netrápí. Dopíjí kapku poezie uprostřed hospodského šramlu nebo ji vyhlíží na ulici schovaná za pestrobarevným flašinetem. Radůza vykřikuje a rámusí, a když to posluchač nejvíc nečeká, pošle mu křehkou a zraněnou pohlednici z Brém." Tohle jsem psal ve svém komentáři k internetfolkovskému žebříčku desek 2003, kde se album ... při mně stůj umístilo na třetí příčce hned za reedovaným Karlem Krylem a Zuzanou Navarovou. Radůzy už si všimla i Akademie populární hudby a na výroční ceny Anděl 2003 ji nominovala hned ve třech kategoriích - Zpěvačka roku, Objev roku a Folk&Country.
Písničkářství je nekomerční sféra, a tudíž běh na dlouhou trať. Na této trati si ovšem připadáte svobodnější, což není k zahození. Mým cílem tenkrát bylo, hrát někde alespoň jednou za měsíc, ale i toho se mi podařilo dosáhnout až v posledních dvou letech. Život mě také poučil, že nadšení musí podpořit práce a dřina, ale i ta člověka obohatí. Všeho si potom mnohem více váží.
Následující rozhovor s baskytaristou Petrem Novotným byl původně psán jako pozvánka na koncert Žalmana a Spolu v Kulturním centru Zahrada (22.1. od 19.00), ale z nějakých důvodů v papírových novinách, kterým byl určen nevyšel a tak ho dramaturg KC Zahrada Tomáš Rulf poskytl nám...
Pravděpodobně většina z vás zaregistrovala alespoň zmínku o konci Jazz Clubu Železná. To, že club končí je pravda, ale jen z části. Jak to bude dál vám prozradí Petr Hrubeš - majitel jazz Clubu v následjících řádcích.
15. ledna se v pražském Velvet Café koná další literární večer. Hudební součástí tohoto posezení bude tentokrát Lucie Rut Bittnerová. A my namísto pozvánky přinášíme s touto písničkářkou rozhovor.
Křesťanský písničkář Karel Vepřek prošel za totality takřka hrabalovským počtem povolání - pracoval na nádraží, byl kulisákem nebo řidičem sanitky - a po revoluci zakotvil v Českém rozhlase, kde se jako redaktor živí dodnes. Od roku 1998 hraje v doprovodné kapele Svatopluka Karáska Pozdravpámbu a v roce 2001 se představil jako písničkář na samostatném albu Nebe dokořán. Letos natočil desku Artinodhás plnou zhudebněné poezie, především od Bohuslava Reynka a Pavla Kolmačky.
S touhle skupinou, zpívající hlavně spirituály, jsem se poprvé setkal v hloubi 90. let na jednom z konkursů Zahrady. Zapamatoval jsem si je hlavně díky kapelnici Evě u kontrabasu. Čas plynul dál, kapely na Konkursech a Portách se obměňovaly, ale Grandis zůstával. Tak dlouho, že už by měl nárok oslavit nějaké pěkné jubileum.
Jiří Žáček (1945) je jeden z našich největších básnických talentů 70. a 80. let, „lyrik panelákových lásek“ a tvůrce poezie pro děti. Málokdo ale ví, že Jiří Žáček je i poměrně plodný písňový textař. „Jeho verše nepozorovaně infikují poezií i publikum, které by s ní jinak přišlo do styku možná jen v čítankách a na úmrtních oznámeních,“ napsal Ladislav Verecký v doslovu ke knížce Text-appeal, sbírce Žáčkových „popěvků, odrhovaček a blues“.