"Radůza se na albu ... při mně stůj žádným sofistikovaným básněním netrápí. Dopíjí kapku poezie uprostřed hospodského šramlu nebo ji vyhlíží na ulici schovaná za pestrobarevným flašinetem. Radůza vykřikuje a rámusí, a když to posluchač nejvíc nečeká, pošle mu křehkou a zraněnou pohlednici z Brém." Tohle jsem psal ve svém komentáři k internetfolkovskému žebříčku desek 2003, kde se album ... při mně stůj umístilo na třetí příčce hned za reedovaným Karlem Krylem a Zuzanou Navarovou. Radůzy už si všimla i Akademie populární hudby a na výroční ceny Anděl 2003 ji nominovala hned ve třech kategoriích - Zpěvačka roku, Objev roku a Folk&Country.
Příspěvky publikované v “Rozhovory”
Písničkářství je nekomerční sféra, a tudíž běh na dlouhou trať. Na této trati si ovšem připadáte svobodnější, což není k zahození. Mým cílem tenkrát bylo, hrát někde alespoň jednou za měsíc, ale i toho se mi podařilo dosáhnout až v posledních dvou letech. Život mě také poučil, že nadšení musí podpořit práce a dřina, ale i ta člověka obohatí. Všeho si potom mnohem více váží.
Následující rozhovor s baskytaristou Petrem Novotným byl původně psán jako pozvánka na koncert Žalmana a Spolu v Kulturním centru Zahrada (22.1. od 19.00), ale z nějakých důvodů v papírových novinách, kterým byl určen nevyšel a tak ho dramaturg KC Zahrada Tomáš Rulf poskytl nám...
Pravděpodobně většina z vás zaregistrovala alespoň zmínku o konci Jazz Clubu Železná. To, že club končí je pravda, ale jen z části. Jak to bude dál vám prozradí Petr Hrubeš - majitel jazz Clubu v následjících řádcích.
15. ledna se v pražském Velvet Café koná další literární večer. Hudební součástí tohoto posezení bude tentokrát Lucie Rut Bittnerová. A my namísto pozvánky přinášíme s touto písničkářkou rozhovor.
Křesťanský písničkář Karel Vepřek prošel za totality takřka hrabalovským počtem povolání - pracoval na nádraží, byl kulisákem nebo řidičem sanitky - a po revoluci zakotvil v Českém rozhlase, kde se jako redaktor živí dodnes. Od roku 1998 hraje v doprovodné kapele Svatopluka Karáska Pozdravpámbu a v roce 2001 se představil jako písničkář na samostatném albu Nebe dokořán. Letos natočil desku Artinodhás plnou zhudebněné poezie, především od Bohuslava Reynka a Pavla Kolmačky.
S touhle skupinou, zpívající hlavně spirituály, jsem se poprvé setkal v hloubi 90. let na jednom z konkursů Zahrady. Zapamatoval jsem si je hlavně díky kapelnici Evě u kontrabasu. Čas plynul dál, kapely na Konkursech a Portách se obměňovaly, ale Grandis zůstával. Tak dlouho, že už by měl nárok oslavit nějaké pěkné jubileum.
Michal Prokop vešel do posluchačského podvědomí v šedesátých letech, kdy začal jako jeden z prvních v tehdejším Československu zpívat černošskou hudbu - soul a rythm’n’blues. V polovině osmdesátých let na sebe a svou kapelu Framus Five upozornil albem Kolej Yesterday,
Šéfredaktor časopisu Folk&Country a dramaturg festivalu Zahrada odpovídal na otázky čtenářů.
František Stralczynský a Tomáš Poláček, oba zakládající členové Bonsaie, z níž se stala Bílá nemoc, opustili v devadesátých letech nejen své spoluhráče, ale vůbec všechny obyvatele zeměkoule. Nyní bude muset kapela čelit dalšímu řezu: Josef "Pepson" Snětivý, saxofonista, klávesista a manažer, ohlásil odchod z kapely.