Dosud jsme upravovali vícehlas jen do trojhlasu. Pokud hodláte pásmo nízkých frekvencí obsadit basovými nástroji (baskytara, bubny), trojhlas vám bohatě postačuje. V opačném případě je dobré uvažovat o čtvrtém hlasu – basu.
Příspěvky publikované v “Seriály”
Hrábě je trochu hanlivé označení pro jednoduchý způsob tvorby vícehlasu, kdy hlasy jdou souběžně ve stejném rytmu a většinou ve stejné vzdálenosti (intervalu). V mnoha případech to postačuje, ale bývá dobré si výsledek poslechnout a poupravit.V závěru minulého dílu jsme vytvořili trojhlasou úpravu lidovky Žádnej neví, co jsou Domažlice. Při pozorném poslechu objevíte jistě pár míst, která trochu nesedí. Zkusíme je teď vylepšit.
Ujasnili jsme si, kolik hlasů je vhodné používat v jakém žánru. Dnes se pustíme do výstavby prvního vícehlasu. Použijeme nejjednodušší způsob, kterému se též přezdívá „hrábě“, asi podle toho, že hlasy jsou vedeny souběžně ve stejné vzdálenosti a rytmicky stejně.
Posledně jsme se bavili o barvě hlasu, především o tom, že hlasy do vícehlasu k sobě musejí dobře barevně jít. V závěru byla zmínka o rozsahu vícehlasu. Pořád se ale vyhýbám základní otázce: kolik hlasů je pro vícehlas optimální?
Pro českou folkovou a trampskou hudbu je typický vícehlasý zpěv. Proto se mnoho začínajících skupin pokouší už na počátku své kariéry přidávat k sólistovi aspoň jeden hlas navíc. Seriál o vícehlasém zpěvu by měl jim, ale nejen jim, přinést pár informací, návodů, postřehů a inspirací pro cestu ke krásně znějícím sborům.
V minulém dílu jsme si řekli něco o rozsahu lidského hlasu. Možná jste si i sami vyzkoušeli ten svůj a už víte, zda jste spíš soprán nebo alt, případně bas nebo tenor. Ovšem pro to, jaká role vám nakonec ve vícehlasu připadne, je důležitá ještě jedna věc – barva hlasu.
V předchozích dílech našeho povídání o ladění jsme došli k poznání, že tzv. přirozené ladění rozlišuje mezi malými a velkými celými tóny. Co to může způsobit a jak se to dá řešit, si povíme v dnešním posledním dílu.
Poupata, Kiďák, Brožková, jak se to rýmuje? Strašlivá podívaná, Olšany, jak se to rýmuje? V Olšanech je hezky a všichni točí desky. A dál jen třesky plesky, tak se to rýmuje. Promiňte mi tu nejapnou říkanku, která svým duchem vlastně má pramálo společného s 5. dílem letošního Aportu. V něm jsme se pokusili mapovat romantiku všeho druhu
„Včera jsem popíjel pivo a dumal o těch Kdo za svatou věc dali život a životy všech V té růžové operní smrti jsem poznal tu svou A ten prudký pocit mě drtil do kolenou“ …zpívá Robert Křesťan v nádherném existenciálním textu 13 pravd každá v 16 barvách. Ta píseň srazila při prvním poslechu do kolenou mě – a moc jsem si přál, abychom (i přes její více než pětiminutovou délku) nalezli způsob, jak ji dostat do Aportu.
Kolik potoků už naplnily slzy nářků, že když se chceme zviditelnit, nechtějí nás pustit do médií. Vytvořit si internetové stránky ale dnes není žádná věda. Podíval jsem se po Internetu, jak si v tomto směru vedou loňští Krtečci.