V předchozím článku jsem zmínil řadu skalisek, na kterých může kapelní loď ve studiu ztroskotat. Jak tedy nahrát první desku a nelitovat? Dá se s tím vůbec něco dělat?
Příspěvky publikované v “Seriály”
I o tomto víkendu se konájí festivaly a festiválky. Někde jde o přehlídku hvězd žánru, jinde o pohodový večer s kapelami místního formátu. Každý si může vybrat a my nabízíme několik možností.
První zkouška, první koncert, první personální výměna, to jsou důležité zlomy v životě kapely. Možná nejvíce viditelným a pro další život skupiny mimořádně důležitým je ale první nahrané album. Chystáte se na to? Přečtěte si radši předem, co vás čeká.
Ve všech minulých dílech jsme přidávali k melodii prvního hlasu ostatní hlasy sice v různé výšce, ale ve stejný okamžik. Celý vícehlas tak zazněl zároveň, ostatní hlasy tvořily vlastně k prvnímu hlasu jen harmonii. Výška tónu je ale jen jeden rozměr partitury, tím druhým je časový posun.
Poslední díl skončil netradiční úpravou písně Ten chlumecký zámek. Projdeme si teď úpravu a probereme pár míst. Příště si řekneme něco o polyfonii a náš seriál bude pomalu směřovat k závěru.
V minulých dílech jsme si ukázali několik cest, jak melodii opatřit vícehlasem. Celou dobu jsme používali písničku Žádnej neví, co jsou Domažlice. Za ten čas se nám dost ohrála, takže vytáhneme další: bude to lidová píseň Ten chlumecký zámek. Ukážeme si na ní oba základní způsoby vícehlasé úpravy: souběžné vedení hlasů a držené tóny.