V minulém článku jsme si pomocí alikvotních tónů odvodili z jednoho základního tónu celou stupnici C dur. Dnes si ale ukážeme, že věc není tak jednoduchá.
Příspěvky publikované v “Seriály”
Změn počasí jsem si letos o prázdninách užil vrchovatě. Když v červenci vrcholila vlna veder, ťukali si moji přátelé na čelo, že odjíždím na srpen do Afriky – abych se smažil ještě více. Marně jsem jim vysvětloval, že v Jižní Africe mají touhle dobou zimu. Co ale nikdo netušil, že letošní jihoafrická zima bude nejtěžší, co kdo pamatuje. Zapadnout poblíž Kapského Města do dvaceticentimetrových závějí sněhu se opravdu mnoha lidem nepodařilo…
V březnovém a dubnovém čísle časopisu Folk&Country jste si mohli přečíst vtipně napsaná pojednání Jirky moravského Brabce o problémech s laděním a o nečekaně blízkém vztahu ladění a matematiky. Protože internetový časopis skýtá jiné, v něčem větší možnosti, rozhodl jsem se Jirkův dvojčlánek doplnit o ukázky, témata a vysvětlení, které se už do F&C nevešly. Omlouvám se těm, kteří si některé věci přečtou podruhé, jistě tu najdou i něco nového.
Ve všech minulých dílech jsme přidávali k melodii prvního hlasu ostatní hlasy sice v různé výšce, ale ve stejný okamžik. Celý vícehlas tak zazněl zároveň, ostatní hlasy tvořily vlastně k prvnímu hlasu jen harmonii. Výška tónu je ale jen jeden rozměr partitury, tím druhým je časový posun.
Poslední díl skončil netradiční úpravou písně Ten chlumecký zámek. Projdeme si teď úpravu a probereme pár míst. Příště si řekneme něco o polyfonii a náš seriál bude pomalu směřovat k závěru.
V minulých dílech jsme si ukázali několik cest, jak melodii opatřit vícehlasem. Celou dobu jsme používali písničku Žádnej neví, co jsou Domažlice. Za ten čas se nám dost ohrála, takže vytáhneme další: bude to lidová píseň Ten chlumecký zámek. Ukážeme si na ní oba základní způsoby vícehlasé úpravy: souběžné vedení hlasů a držené tóny.