Dejme tomu, že se nahrávání slušně rozběhlo, zelení kapelní zajíci už z depresí vyrostli v ostřílené borce, na pásu či na disku se začínají hromadit docela vydařená místa. Zdá se, že by deska nakonec mohla dopadnout obstojně. A tak už asi mnoho dalších rad potřebovat nebudete.
Příspěvky publikované v “Seriály”
Je léto – doba usilovné práce a po práci rekreace. Ve dvou se to táhne líp, tak tady máte jeden tip: někdo ve dvou zpívá, jiný se na to dívá, někdo se ve dvou hádá, jiný ve dvou skládá, někdo se do páru nežene, jiný má rád rýmy sdružené…
Na konci minulého dílu jsem sliboval finty machrů. Nejsou to zázračné kouzelnické formulky ani pilulky, které vám doplní chybějící schopnosti - jen několik rad a zkušeností. Naložte s nimi, jak chcete...
Ve všech minulých dílech jsme přidávali k melodii prvního hlasu ostatní hlasy sice v různé výšce, ale ve stejný okamžik. Celý vícehlas tak zazněl zároveň, ostatní hlasy tvořily vlastně k prvnímu hlasu jen harmonii. Výška tónu je ale jen jeden rozměr partitury, tím druhým je časový posun.
Poslední díl skončil netradiční úpravou písně Ten chlumecký zámek. Projdeme si teď úpravu a probereme pár míst. Příště si řekneme něco o polyfonii a náš seriál bude pomalu směřovat k závěru.
V minulých dílech jsme si ukázali několik cest, jak melodii opatřit vícehlasem. Celou dobu jsme používali písničku Žádnej neví, co jsou Domažlice. Za ten čas se nám dost ohrála, takže vytáhneme další: bude to lidová píseň Ten chlumecký zámek. Ukážeme si na ní oba základní způsoby vícehlasé úpravy: souběžné vedení hlasů a držené tóny.