Titulek se týká mě – opět jsem nestihl začátek a musel utéct před koncem, takže nevím, kolikrát Načas nakonec přidával – ale zas to má výhodu nepozorovaných příchodů a odchodů. A to podstatné jsem viděl, respektive slyšel.
Příspěvky publikované v “Reportáže”
S nastávajícím létem mne popadla touha vyrazit na nějaký menší festiválek. V relativní blízkosti se nabízely hned dvě akce – Jablonský medvídek a Orlické ozvěny. A jelikož v Jablonném byl program hvězdnější, vydala jsem se do Valu u Dobrušky na soutěž méně známých kapel (s večerním hostem Tomášem Linkou).
"Tak to jsem viděl naposledy na floydech", žasnul můj kamarád Zdenek, když spatřil nekonečný dav čekající na otevření brány telčského zámku, na jehož nádvoří se konal dlouhý koncert Jaromíra Nohavici. Pojďme si tuto výjimečnou událost přiblížit pomocí slov i čísel.
Bylo, nebylo.. příběh se nezačíná spatřením plakátu lákajícího na koncert, koupením lístku ani přečtením kulturního zpravodaje na příští měsíc. Proč tentokrát nezačít třeba… návštěvou obchodního centra Carrefour? Pokud čekáte, že zamířím k pultu CD s folkovým výběrem minulých let, tak se pletete. Moje kroky vedly ke stojanu s názvem Česká beletrie a do ruky mi padla knížka Michala Viewegha „Švédské stoly aneb Jací jsme?“
Prý bych se neměl dívat na svět jen okem kamery, vtloukal mi onehdá do hlavy Vašek Müller. Tož jsem ho zase jednou neposlechl a po dva dny se potuloval po areálu pardubického koupaliště s kamerou přes rameno. Slunovrat už zde zapustil kořeny a bez sentimentu můžu říci, že mu to tady sluší. Koneckonců, přesvědčete se sami.
I festivaly mají své životy. Většinou neohrabaně batolecí kroky na začátku, období růstu, vývoje, výměny mléčných zubů, krizí, stěhování... Některým z jejich prapůvodní vizáže zůstává už jen jméno, jiné zase udržují své gro neměnné, ale v hudebním kalendáři je najdete pod odlišným názvem (zřejmě rozvod v rodině).
Křty desek bývají pojaty všelijak. Někdo uspořádá křtící koncertní šňůru, jiný křtí své album na akždém koncertě celý rok. Liberecký Jarret křtil své druhé samostatné album „Unikat“ pouze jednou. Ale pro mě to byl koncert roku.
Po loňském, deštěm zmítaném a nepřízní diváků šlehaném ročníku se snášel nad budoucností jednoho z našich nejpopulárnějších folkových festivalů otazník. Nakonec se Pavlu Aligátorovi Nenkovskému podařilo 28. ročník zdárně zorganizovat. Počasí bylo tentokrát o mnoho příznivější (až na dlouhý výpadek proudu v noci ze soboty na neděli a na poměrně intenzivní déšť během nedělní bohoslužby). Ovšem nejen kvůli počasí se letošní Dostavník vyvedl.
„...Kartářka mi potom řekla: Schválně holka zkus netrávit se, nebrečet a nebejt tolik líná, zajít někam, kde se hraje starý, dobrý blues! To je na tvý neštěstí nejlepší medicína. Na krysy jed - na smutek blues! Tak to má bejt. Schválně to zkus!...“ U kartářky jsem vážně, nikdy nebyla. Tyhle rady uděluje Václav Hrabě v jeho Blues o kartách a vitriolu. Data na pozvánce tentokrát zněla - 5. 6. klub Boomerang (Ostrava), VLADIMÍR MERTA - folk-bluesový večer.
Část země za sebou neměla šťastný týden. Rozvodněné řeky vzbuzovaly hrůzu. V Dolním Újezdě nedaleko Litomyšle však panovalo pravé léto. Přesněji řečeno Babí léto. Nic na tom nezměnila ani říčka tekoucí hned vedle pódia. Atmosféru tohoto festivalu se spoustou hvězd vám snad přiblíží následující fotografie.