Jedna z najvýznamnejších folkových kapiel z Čiech, Nezmaři, konečne (ako sami tvrdia, po dlhom čase) zavítala do Bratislavy. Koncert prebehol v DK Vajnorská ako súčasť celoročného programu „Koncerty na želanie“, čím sa opäť podarilo vypredať sálu do posledného miesta. Keď na scénu prišli s 20 minútovým meškaním Nezmaři, vypukol obrovský aplauz...
Příspěvky publikované v “Reportáže”
Včera večer 21. 5. 2002 byl v klubu Kocour, v Praze na Proseku, velký den. V premiérovém koncertu představil Michal Braxatoris svoji novou kapelu Sabres. Po rozpadu Bafala letos v lednu to bylo původně ohlášeno až na podzim, ale Braxa asi bez kapely dlouho vydržet nedokázal. Název Sabres má připomínat pokračování Bafala, je jeho pomyslným druhým názvem podle vzoru hokejových šavliček Buffalo Sabres.
Jako oáza uprostřed dešťů a záplav působily Čechtice v sobotu 10. srpna. Náhoda, nebo malý zázrak tu zařídil slunečné a příjemné počasí. Festival folku a country - Čechtická lilie zde byl pořádán již po devatenácté.
Titulek se týká mě – opět jsem nestihl začátek a musel utéct před koncem, takže nevím, kolikrát Načas nakonec přidával – ale zas to má výhodu nepozorovaných příchodů a odchodů. A to podstatné jsem viděl, respektive slyšel.
S nastávajícím létem mne popadla touha vyrazit na nějaký menší festiválek. V relativní blízkosti se nabízely hned dvě akce – Jablonský medvídek a Orlické ozvěny. A jelikož v Jablonném byl program hvězdnější, vydala jsem se do Valu u Dobrušky na soutěž méně známých kapel (s večerním hostem Tomášem Linkou).
"Tak to jsem viděl naposledy na floydech", žasnul můj kamarád Zdenek, když spatřil nekonečný dav čekající na otevření brány telčského zámku, na jehož nádvoří se konal dlouhý koncert Jaromíra Nohavici. Pojďme si tuto výjimečnou událost přiblížit pomocí slov i čísel.
Bylo, nebylo.. příběh se nezačíná spatřením plakátu lákajícího na koncert, koupením lístku ani přečtením kulturního zpravodaje na příští měsíc. Proč tentokrát nezačít třeba… návštěvou obchodního centra Carrefour? Pokud čekáte, že zamířím k pultu CD s folkovým výběrem minulých let, tak se pletete. Moje kroky vedly ke stojanu s názvem Česká beletrie a do ruky mi padla knížka Michala Viewegha „Švédské stoly aneb Jací jsme?“
Prý bych se neměl dívat na svět jen okem kamery, vtloukal mi onehdá do hlavy Vašek Müller. Tož jsem ho zase jednou neposlechl a po dva dny se potuloval po areálu pardubického koupaliště s kamerou přes rameno. Slunovrat už zde zapustil kořeny a bez sentimentu můžu říci, že mu to tady sluší. Koneckonců, přesvědčete se sami.
I festivaly mají své životy. Většinou neohrabaně batolecí kroky na začátku, období růstu, vývoje, výměny mléčných zubů, krizí, stěhování... Některým z jejich prapůvodní vizáže zůstává už jen jméno, jiné zase udržují své gro neměnné, ale v hudebním kalendáři je najdete pod odlišným názvem (zřejmě rozvod v rodině).
Křty desek bývají pojaty všelijak. Někdo uspořádá křtící koncertní šňůru, jiný křtí své album na akždém koncertě celý rok. Liberecký Jarret křtil své druhé samostatné album „Unikat“ pouze jednou. Ale pro mě to byl koncert roku.