Do života profesionální kapely nakoukne okolí zpravidla jen při jejím vystoupení a netuší, na jakém dortu ta koncertní třešnička spočívá. Naskytla se mi jedinečná příležitost dostat se i do zákulisí, když jsem se s Klíčem dohodl, že mu budu v pondělí 21. 10. dělat řidiče.
Příspěvky publikované v “Reportáže”
(parafráze portovního parnasu) - Proč peripetie? Povím. Podbízelo se pár podobných přirovnání, pravda. Příkladně pro to, že průměrný příchozí (případně pamětník) byl pravděpodobně přinejmenším překvapen. Příslib plakátu pletl a působil potíže už při příchodu, (publikum poskromnu - pominu), přezíravý postoj předních protagonistů (problém? proč? pohoda!), přehlídka v pramalém počtu... Proč předbíhat. PORTA.
Jak se odhalují falešné vstupenky? Co dělat s nalezeným kojencem? Vyženou „bolševici“ Muziku z Hrádku? Na štábu se krade? Kam všude se podepisoval Janek Ledecký? Kdo se stal majitelem ohryzku Ivana Mládka? Mnohem víc najdete v povídání o jedenácté Muzice v Hrádku u Rokycan.
Karel Plíhal sa v priebehu posledného roka stal relatívne často videným folkovým interpretom v Bratislave, no aj napriek tomu bolo aj v divadle Stoka do posledného miesta vypredané. Plagáty nás síce upozorňovali na Karlov nový, resp. pripravovaný album, no samotný koncert sa niesol v duchu časom overených a známych skladieb.
Nechal jsem se zlákat pozvánkami na InternetFOLKu a FOLKtime a v neděli 21.4. vzal slečnu na výlet do pražské ZOO spojený s folkovým koncertem. Zoologická zahrada je čím dál krásnější (vřele doporučuji), počasí navzdory předpovědím bylo skoro letně slunečné a tak jsme dobře naladěni dorazili do dětského koutku u plameňáků. Zde po celý den probíhaly oslavy Dne země, které Šantré zřejmě mělo podpořit.
Když jsem se v roce 2001 po skončení festivalu v Budyni nad Ohří loučil s Pavlem Zajícem, který spolu se svým týmem připravuje shora uvedený festival, říkal mi: „Za rok se tu sejdeme a vaše kapela už určitě nebude jako nováček festival otevírat. Taky nebude vůbec pršet a lidí tu bude už od začátku festivalu jako much.“ Oba jsme se pak takto presentovanému slibu začali smát…….
Nestává se zase tak často, aby na programu jednoho večera byly tři písničkářky a na pódiu se pak sešly dokonce čtyři. Ale v Klubu Lišák se to povedlo.
Zatím poslední folkové představení v královéhradeckém AC klubu, na kterém vystoupili Pročne a Petr Pololáník s Polobandem, se nevyvíjelo už od začátku dobře. Čtvrt hodiny před dvacátou hodinou nebyl v sále téměř nikdo a lidé se začali trousit až během hraní první kapely. Trousili se a trousili, hledali místa k sezení, ani je nenapadlo počkat někde na kraji na přestávku mezi písněmi… A takhle v pohybu proběhlo prakticky celé vystoupení Pročne.
Jsou festivaly, na které se vydávají všichni, včetně hudebních publicistů, aby o nich pak mohli napsat všem těm, kteří tam… byli taky. A tak jsem se vydal na dva trochu jiné festivaly, možná si i trochu odpočinout od velkých projektů, ojedinělých experimentů, urgentních sdělení a hlubokých žánrových přesahů.
Beznadějně vyprodané Městské divadlo v Pardubicích. „Biletářky“ jsou trochu nerudné, že by tu jindy nebýval takový nával? Dnes se však nehraje žádná divadelní klasika v podání nějakého slovutného divadelního sboru – jde o obyčejný folk. Poupata oslavují deset let svého hraní. A jelikož kapela letos vydala desku Mezi černou a bílou, nemůže být koncert beze křtu.