Ani Petynka, ani Malostranská beseda, nýbrž Branické divadlo se stalo mým prvním folkovým klubem. Počátkem osmdesátých let jsem tu býval pravidelným hostem na koncertech Spirituál kvintetu, v té době špičky „portovního" žánru.
Příspěvky publikované v “Reportáže”
Jestliže Zahrada v Náměšti je festival ponejvíce přírodní, pak Folková růže v Jindřichově Hradci je festival městský, dokonce staroměstský. Tím se oba od sebe hlavně liší. Zahrada je navíc festival velký až masový a Folková růže je poněkud intimnější. Jindřichův Hradec pro folkový festival nabízí mnoho působivých historických exteriérů i interiérů, které ve spojení s dobrým počasím, folkovou muzikou a vnímavými posluchači ožívají v zajímavých kontrastech.
Do života profesionální kapely nakoukne okolí zpravidla jen při jejím vystoupení a netuší, na jakém dortu ta koncertní třešnička spočívá. Naskytla se mi jedinečná příležitost dostat se i do zákulisí, když jsem se s Klíčem dohodl, že mu budu v pondělí 21. 10. dělat řidiče.
Když Luboš Javůrek mluvil (asi před rokem) o tom, že vedle Bokomary chystá novou kapelu, svítily mu oči a hořely tváře. Očekávala se BOMBA… Po několika vystoupeních na letních festivalech si tahle parta odbyla své první celovečerní vystoupení 22. ledna 2002 v pražském Divadle za plotem.
"Moravský vrabec je nejobsáhlejší soutěžní přehlídka kapel žánrů FTC na severní Moravě." Tak tuhle větu jste už dost možná slyšeli nebo četli několikrát a nelze s tím než souhlasit. Ale není to celé. Moravský vrabec, to jsou také lidé na svém místě - kolečka přesně zapadající do sebe, tvořící citlivý mechanismus hracího strojku. Takže stačí zatočit kličkou... a hraje se!
Máme za sebou pražská předkola obou Port, jsme tedy v jakémsi poločase a máme tedy prostor na trochu hodnocení. Někteří soutěžící už vědí, že na zlepšení mají celý rok, jiní vědí, že na zlepšení mají necelý měsíc. V každém případě si ale všichni zahráli, vystoupili před publikem a prokázali odvahu srovnat se s 45 dalšími soutěžícími v hlavním městě, i když třeba z hlubokých lesů Lužických hor se jistě postupuje snáze.
Předkola všelijakých hudebních soutěží mám pro jejich atmosféru nesmírně ráda, a proto neváhám každý rok zajet do Svitav, kde se tradičně konává buď oblastní nebo krajské kolo Porty. Letos se oblastní kola ve východních Čechách nekonala a ve Svitavách se měl „utkat“ celý kraj bez předchozího výběru.
Jsou koncerty, které se propagují měsíc před termínem konání, všude po městě vídáme plakáty s tučnými titulky, v regionálním tisku a kulturních zpravodajích čteme upoutávky, a stejně se v hledišti nesejde víc než stovka diváků. A jsou koncerty, na které není vylepen jediný plakát, přesto je beznadějně vyprodán sál o kapacitě pět set míst.
Záhy po rozpadu pardubických Poupat se polovina původní sestavy objevila na folkové scéně s kapelou Pouta. Zbylí členové Poupat s návratem před mikrofony trochu otáleli, nová skupina Viti Troníčka nazvaná Marien se poprvé představila o prázdninách na Zahradě v Náměšti na Hané. Celovečerní premiéru v Pardubicích si pak Marien odbyla minulý týden.
V rámci turné, jehož součástí byl i pražský křest alba Umlkly stroje (24. října), zavítala ve středu 27. října do Brna skupina ETC… s Vladimírem Mišíkem. Koncert se konal v sále kulturního centra Semilasso na Palackého třídě, začínal ve 20.30 h a jako předkapely na něm vystoupily soubory Docuku a Astrometro. Zatímco první z nich mám velmi rád, o druhém jsem tušil pouze to, že v něm hraje Mišíkův syn Maťo. Na koncert jsem tedy odcházel plný zvědavosti, jak daleko od stromu padlo ono pověstné jablko.