Včera ve 14 hodin začal v Jindřichově Hradci dvanáctý ročník festivalu Folková Růže. Jaký byl první den a o co všechno jste přišli, pokud jste nepřijeli, to se dozvíte z následujících řádků.
Příspěvky publikované v “Reportáže”
Že o banjistech koluje spousta vtipů jak u nás, tak za oceánem, je všeobecně známo. Jsou to prý lidé hluční a rádi celé hodiny poslouchají sami sebe když přijde řeč na správné součástky a jejich seřízení v nástroji, to či ono geniální sólo jejich oblíbence na posledním CD, a vůbec nějaké to bizarní téma si zkrátka vždy vymyslí. Jelikož tou dobou už všichni ostatní účastníci původně slibně započatého večera popíjejí v bezpečné vzdálenosti, vzrušující výsledky jejich debat většinou neproniknou mezi většinovou populaci, a nijak tedy neohrozí prudkým zbržděním evoluční proces na naší planetě.
Letošní Prázdniny v Telči budiž pochváleny. Byly totiž neuvěřitelně klidné. Oproti loňsku ubylo stánků s řvoucími celodenními pivaři a bubínkářů v podloubích, kteří do svých cizokrajných nástrojů bušívají rytmus nerytmus… Jak se žije v Telči o Prázdninách, už Honza Hučín prozradil ve své reportáži z prvního týdne festivalu. Jaký byl týden druhý? Na co člověk i po měsíci vzpomíná?
Nedávno jsem žasl, že vokální skupině Sluníčko je už osmnáct let, a vida, další acapelové sdružení právě zahájilo sezónu s vysokým pořadovým číslem. Přesněji – Dobrý večer quintet uspořádal na sklonku srpna otevírací koncert šestnácté sezóny.
Letos jsem měl zaracha. Léto jsem strávil bez jediného festivalu. Měl jsem povoleny jen dvě výjimky, a obě na Konopišti. Květnový Folkový kvítek a srpnové Setkání.
Pěkný, pohodový, sympatický, příjemný, potěšující, překvapující, zajímavý, také uplakaný, ale hlavně krátký, především pro někoho, kdo jede v pátek odpoledne z Prahy a na místě je až kolem osmé hodiny večerní.
Ač se tento článek možná navenek tváří jako klasická reportáž, rozhodně by se tak tvářit neměl. Na následujících řádcích totiž naleznete pouze pár zmatených vzpomínek a pocitů, které se mi vybavují den po skončení 27. ročníku Mohelnického dostavníku. Co také ode mne jiného očekávat, že.
Vážení čtenáři a redaktoři InternetFOLKU, musím zareagovat na nehoráznou pomluvu související s faktem, že můj zmatený článek o festivalu Okolo Třeboně je v současné době nejčtenějším na výše zmíněném serveru.
Folkování pod komínem je údajně nejstarší folkový festival v Praze. I proto jsem pociťoval jakési zahambení, když jsem si uvědomil, že jsem jej nikdy nenavštívil.
Když řeknete elektrikáři, že jste viděl krátké spojení, představí si stoprocentně něco jiného, než fanoušek skupin P.O.L. a JARRET.