Letošní Prázdniny v Telči budiž pochváleny. Byly totiž neuvěřitelně klidné. Oproti loňsku ubylo stánků s řvoucími celodenními pivaři a bubínkářů v podloubích, kteří do svých cizokrajných nástrojů bušívají rytmus nerytmus… Jak se žije v Telči o Prázdninách, už Honza Hučín prozradil ve své reportáži z prvního týdne festivalu. Jaký byl týden druhý? Na co člověk i po měsíci vzpomíná?
Příspěvky publikované v “Reportáže”
Nedávno jsem žasl, že vokální skupině Sluníčko je už osmnáct let, a vida, další acapelové sdružení právě zahájilo sezónu s vysokým pořadovým číslem. Přesněji – Dobrý večer quintet uspořádal na sklonku srpna otevírací koncert šestnácté sezóny.
Letos jsem měl zaracha. Léto jsem strávil bez jediného festivalu. Měl jsem povoleny jen dvě výjimky, a obě na Konopišti. Květnový Folkový kvítek a srpnové Setkání.
Pěkný, pohodový, sympatický, příjemný, potěšující, překvapující, zajímavý, také uplakaný, ale hlavně krátký, především pro někoho, kdo jede v pátek odpoledne z Prahy a na místě je až kolem osmé hodiny večerní.
Ač se tento článek možná navenek tváří jako klasická reportáž, rozhodně by se tak tvářit neměl. Na následujících řádcích totiž naleznete pouze pár zmatených vzpomínek a pocitů, které se mi vybavují den po skončení 27. ročníku Mohelnického dostavníku. Co také ode mne jiného očekávat, že.
Vážení čtenáři a redaktoři InternetFOLKU, musím zareagovat na nehoráznou pomluvu související s faktem, že můj zmatený článek o festivalu Okolo Třeboně je v současné době nejčtenějším na výše zmíněném serveru.
Folkování pod komínem je údajně nejstarší folkový festival v Praze. I proto jsem pociťoval jakési zahambení, když jsem si uvědomil, že jsem jej nikdy nenavštívil.
Když řeknete elektrikáři, že jste viděl krátké spojení, představí si stoprocentně něco jiného, než fanoušek skupin P.O.L. a JARRET.
Na koncert Poupat s Vojtou Tomáškem a Ríšou Melicharem jsme se nejprve vydali - podle informace v internetovém kalendáři - 01.10. Trochu mi sice vrtalo hlavou, proč se pravidelný čtvrteční folkový večer koná v pondělí, nicméně zkusili jsme to. Místo muziky byly v sále pingpongové stoly a tak jsme cestou domů mohli bručet na toho, kdo při zadávání dat spletl měsíc.
Do Třeboně jezdíme od úplného počátku tohoto festivalu. Pod slovem jezdíme se kromě mne skrývá ještě vcelku početná parta lidí. Všichni jsme se při odjezdu z Třeboně shodli, že příští rok už na tento festival přes celou republiku nepojedeme ani náhodou. Ale obávám se, že to asi nebude pravda. Tradice je tradice a hezčích míst, kde by se dal přivítat začátek léta, moc neznám.