Přál bych vám nahlédnout do zahrádky za hlavním pódiem amfíku. Jelikož jsou zde lavice a stoly a samozřejmě i stánek s pivem zdarma, je tu někdy skoro stejně plno jako o kousek výše na "parketu" před pódiem. Muzikanti tu švitoří, utvářejí hloučky, proplétají se mezi sebou, komplikovaně si podávají ruce držíce v jedné ruce nápoj a v druhé cokoliv jiného, zkrátka Václavák hadr. O čem se třebas mluví?
Příspěvky publikované v “Zahrada”
Poskládejte si z obrázků ve vyšším rozlišení mozaiku prvního hvězdného večera na Zahradě.
Petr Merxbauer se vybavil tužkou a papírem na poznámky, aby poreferoval o druhé polovině krtčích dostihů.
Dalo mi velké přemáhání odtrhnout se od pětihvězdičkového programu vydavatelství Indies, který běžel na Radnici a vydat se na cestu ke Kapličce. Ale co tam neslyším? Bokomara? V programu ale byly přece samé téměř neznámé kapely! Opravdu je to Bokomara.
V pátek proběhl koncert, který již před začátkem festivalu označovali mnozí za velkou událost. Už letmý pohled do hlediště mluvil za vše. Mohli jste zahlédnout vytáhlou postavu Jiřího Černého, který prý přijel z Prahy do Hodonína na dámském kole, Milana Medvěda Koláře a mnohé další osobnosti.
Většina z tajemství letošní Zahrady už byla odtajněna. Stále sice ještě neznáme odpověď na otázku, který písničkář letos získá hlavní cenu Zahrady v podobě pidlookého škůdce, ale o kapelách už víme vše. Kompletní výsledky naleznete o řádek níže.
Pokračování série fotografií z jednotlivých závěrečných večerů Zahradě.
I když je Zahrada největším festivalem našich žánrů v zemi, můžete se i zde cítit jako v klubu. Přesně takovou atmosféru má totiž nová scéna na Zámku, na níž jsem strávil velkou část sobotního odpoledne. Míst k sezení je zde asi tak padesát a kapely i jednotlivci zde vystupující měly k dispozici hodinové bloky.
Moje sobotní „šichta“ začala v 11:00 s vyhlídkou celodenního opékání na té nejparnější scéně. No budiž, snad pro jednou úžeh snesu, neboť jak zpívá moje oblíbená kapela Kaluže (která si v sobotu zahrála na zámku): „...co tě nezabije, to tě posílí, třeba né hned, ale za chvíli...“.
Po dopoledních recitálech na Radnici následovala krátká pauza, vyměnili se moderátoři a už se mohlo začít soutěžit o vůbec prvního čistě písničkářského Krtečka. Překvapením pro diváky bylo, že „kuřimská“ parta to nepojala jako souboj konkurentů, ale jako setkání dobrých známých.