Na lednové Notování pod Vyšehradem jsem se vydal jako obyčejný platící divák. Prostě jsem měl chuť na muziku a nechtělo se mi o ní přemýšlet, hledat chyby ve frázování, falešné tóny či obrácené přízvuky. No, člověk míní a Bublina mění. A odmítněte ji, když budete v dubnu potřebovat inspicientku...
Příspěvky publikované v “Reportáže”
Kulaté výročí v listopadu oslavil šumperský mezinárodní bluesový festival Blues Alive. Za deset let trvání tu kromě domácích představitelů žánru mohli diváci slyšet i spoustu zahraničních účastníků, z nichž někteří patří nebo v minulosti patřili k vyhledávaným interpretům světové bluesové scény. Podívejme se teď na to, co nachystali pořadatelé na 10. jubilejní ročník.
Klub Roxy tedy rozhodně není typicky folkovou arénou. Však také ani Traband není typicky folkovou kapelou. Traband zahrál, vhodil do publika poslední CD a minimálně na rok svou cestu přerušil.
Poslední letošní Návštěva u (ne)Stráníků byla již tradičně ve Vánočním kabátku. Naši přátelé, ale i ostatní lidičkové přinesli něco málo ze svého svátečního stolu, bylo teda co jíst. Děvčata od kapely Bob a Bobci ohřála vánoční nápoj ze Sudet zvaný cluck, takže bylo i co pít. Všici si naladili dobrou náladu, vzájemnou vstřícnost, rozzářili úsměvy a nastražili ouška k naslouchání muziky.
Lucerna Music Bar mi původně připadal na koncert takto slavné kapely příliš těsný, bylo pro mě překvapením, že se nakonec ani zdaleka nezaplnil. Je pravda, že Buty v současnosti jezdí jako tzv. tichá parta, čímž se chtějí asi vymezit proti minulým rokům. Že by fanoušci začali zapomínat? Nutno říct, že muzikantům tento fakt naprosto neubral na chuti si koncert pořádně užít, zrovna tak jako všem, co dorazili.
Pátek 11. 11. proběhl v KC Zahrada ve znamení 8. ročníku multifolkového festivalu "Zpívání mezi paneláky". V nabitém více než čtyřhodinovém programu zazněly písně kapely Bezefšeho, liberecké folk-rockové skupiny Jarret, folkaře Slávka Janouška a kapely mnoha žánrů - Eggnoise.
O Glenovi Hansardovi jsem poprvé slyšel loni po prázdninách; po několika přečtených reportech (zvláště toho z Náměšti nad Oslavou) a po nadšených osobních zpovědích mnohých mých přátel jsem se zařekl, že mi jeho příští koncert nesmí utéct. Utekl. Únorové vystoupení jeho domovské skupiny Frames, taktéž konané v Divadle Archa, mi uniklo, stejně jako další sólové koncerty, kterých bylo během roku 2005 po celé České republice ažaž. Jeden jsem ale nakonec přeci jen viděl, a – krátce řečeno – dostal mě.
„Zkoušeli jsme se dostat na Zahradu, ale Juppovi vadily naše bicí,“ vysvětloval kapelník Ondra Fencl, proč jsem letos tuhle kapelu v Náměšti na Hané nepotkala. Nejsem Jupp, ale asi bych z listopadového koncertu Hromosvodu v hospodě Na Slamníku taky měla bez bicích větší zážitek.
Kdo přišel v úterý 8. 11. do KC Zahrada, aby slyšel modrou trávu růst, určitě neprohloupil. Já jsem sice částečně prohloupil, protože jsem dorazil pozdě, a přišel jsem tudíž o zahajující Modrotisk a stihl jen část vystoupení skupiny Drive z Brna, ale i přesto jsem si koncert spolu s ostatními pěstiteli (modré) trávy užil. Celá akce trvala celkem čtyři hodiny a uváděl ji Jirka Holoubek, jinak kytarista Reliéfu a člen Spirituál kvintetu.
Je málo muzikantů oceněných významnou národní cenou, kteří mají měsíc co měsíc po třech koncertech v prťavém klubíku. A kterým je tam asi líp než ve velkých sálech. Prostál jsem si osmdesát minut na necelé čtvrtině čtverečního metru v Balbínce, abych se ujistil, že Radůza je jednou - a možná jedinou - z nich. Kdo nostalgicky vzpomíná na „staré dobré časy", kdy měli folkáči přeplněné sály a posluchači jim bez dechu viseli na rtech, by zajásal.