Přinášíme dokončení rozhovoru s Jirkou „Carmenem" Lipkou o trampském pořadu Z posledního vagonu na Rádiu Folk. První díl rozhovoru vyšel v pondělí 30. 10.
Příspěvky publikované v “Rozhovory”
Čas ohromně letí. Zdá se to jako před měsícem, co se na Radiu Folk rozjel trampský pořad Z posledního vagonu, a ono už je to víc než rok. Je dobrý důvod probrat takovou věc s jednou z nejdůležitějších tváří „Vagonu" - ta tvář patří Jirkovi Carmenu Lipkovi.
Zabouchli si auto a zpěvačku zamkli v chalupě. Přesto před publikum na Jizerské notě předstoupili se stejným drajvem jako vždy a odehráli s úsměvem (také jako vždy). Řeč je o skupině Hluboké nedorozumění, která je trumfem každého sejšnu. Za pódiem mi několik minut věnoval Petr Vratný zvaný Klokan.
Zpěvák, kytarista, skladatel a textař Pepa Lábus se na naší folkrockové scéně pohybuje již více než dvacet let. Zpočátku si ho jako hosta zvali do svých pořadů Kantoři nebo Pavel Dobeš. První desku Morana vydal v roce 1996, následovalo Zrcadlo mistra Matyáše (1999), Bezčasá a nehnutá (2002) a Vzlétají ptáci (2006).
Že se ze sedmi bluegrassových muzikantů dá postavit dvojciferný počet BG kapel, je otřepaný vtip. Ale že lze sestavit i jednu hrající moderní country, to překvapí. Aspoň toho, kdo nikdy neslyšel hrát BlueGround, což se mi poštěstilo na letošní Kutnohorské kocábce. Baskytarista Jarda Teska mi odpověděl na několik otázek.
V pondělí 6. 6. 2006 odehrál Radim Zenkl se svým triem (a někdy i kvartetem) poslední vystoupení ze své letošní české šňůry a po něm poskytl iFolku rozhovor. Trvalo to sice dlouho, než se Radim přivítal se všemi přáteli, které několik let neviděl, ale čekání se rozhodně vyplatilo. I zhruba půl hodiny po půlnoci byl geniální mandolinista neuvěřitelně milý a vstřícný. Zpočátku jsme si vykali, ale na konci rozhovoru už jsme přešli do tykání...
Karel Macálka normálně bydlí v Brně („s téměř manželkou a s téměř sedmikilovým kocourem"), ale v Praze se přece jenom občas ukáže. Například na Bílou sobotu, když v metropoli nocoval po koncertu, který měl den před tím s „Rangerem" Janem Vančurou v Litoměřicích.
Při vystoupení Jablkoně bývá od diváků nejvzdálenější, navíc ho od nich opticky dělí bicí souprava. Tvrdí o sobě, že mu život v tomto úkrytu nevadí, ale přesto není nudný patron a jeho koncertní glosy i odpovědi v tomto rozhovoru jsou typicky jablkoňské. To je Petr Chlouba, hráč na bicí nástroje.
Jsou stále mladí a stále je ohromně baví hrát. A přitom se dožili deseti let, takže ponenáhlu vstoupili mezi tuzemské bluegrassové legendy. I když se drží angličtiny, už to dávno není úlitba klasickému "monroeovskému" stylu. Snaží se vychovávat nástupce; ale výrazné talenty se prý příliš neobjevují. Aspoň tak to říká Zbyněk Bureš.
To rozhodnutí před časem bylo pro mnohé šokující: Spirituál kvintet po smrti Karla Zicha přibírá člověka o generaci mladšího, z jiného hudebního stylu a navíc ještě obtíženého důležitou funkcí v Country radiu. Půjde to dohromady? Ukazuje se, že půjde, a velice zdařile.