Ano, Klíč už opravdu není. Aspoň od posledního koncertu. Přesto jistě spousta fanoušků věří, že skupina Klíč - podobně jako bájný Elvis - zase ožije. O tom, ale i o domácím studiu, o třech stovkách koncertů pro děti ročně a podobně jsem si povídal s Jardou a Pavlou Marianovými. Rozhovor je dlouhý, dnes si přečtete první část.
Příspěvky publikované v “Rozhovory”
Vizovický Fleret je ve folkových vodách pojmem. Aby ne, první zkoušku prý Valaši měli v roce 1982. Do současné doby se kapela proměňovala a vyvíjela a vyvíjí se dodnes. Vizovická parta za svou letitou cestu stačila posbírat spoustu úžasných lidí a sepsat a zahrát řadu dnes už legendárních písniček. Jednu chvíli si přibrali Vlastu Redla, aby to byl bigbít, a pak zase moravskou legendu Jarmilku Šulákovou, aby to bylo od srdíčka. Nad vším držel po celá ta dlouhá léta svou ochrannou ruku Zdeněk Hrachový...
Kdo alespoň jednou zavítal na koncert plzeňské bluegrassové formace Cop, určitě odcházel z koncertu řádně „vykulenej“. Jejich pověstný „drajv“, spojený ovšem s velkou muzikantskou precizností, dostane snad kadého. Myslím, že i metalista by ouško v této záplavě parádních „modrých“ tónů smočil. A odcházel by spokojený. Alespoň pro mě byl kadý jejich koncert obrovským zážitkem. A marně jsem si lámal hlavu, jak to ty lidičky dělají, že z nich jde taková síla. Odpovědi jsem se dočkal od hlavy zřejmě nejpomazanější, od samotného Míši Leichta, který si udělal čas na pár otázek při letošním, třináctém ročníku Setkání pod Volftejnem. To je hudební festival, který u třináct let pluje hudebními vodami právě pod vlajkou Copu. Poslední album Copu nese název Jedním tahem.
Semtex není jen plastická trhavina. Vlastně, tohle přirovnání k plzeňské hudební formaci, která právě jméno této trhaviny nese, docela sedí. Pusťte si Semtex do sálu. Po prvních písních vám ho prostě zboří. Zboří ho parádní explozí hrozící atmosférou, která na jejich koncertech vždy panuje. Vlastně si nepamatuji, že by to na některém jejich koncertu vypadalo jinak. Vždycky jsem si je vychutnal. Kdo je viděl v ´akci´ jistě mi uvěří. S kapelou jsem se naposledy potkal v Plané u Tachova a také samozřejmě na Zahradě. Pomalounku jsme se po tyto dny prokousávali spolu s lídrem tohoto cirkusu na kolečkách, Lukášem Krásným tímto rozhovorem.
... a říká: "Jsem to pořád já!" Na rozhovor s Hankou Hložkovou jsem se připravoval nejméně půl roku. Když jsme se konečně sešli takhle v pátek po poledni v jedné třebíčské kavárně, tradičně jsem neměl připravenu jedinou otázku. Se stejnou tradicí jsem tedy použil osvědčenou otázku na úvod: "Hanko, na co se ještě nikdy nikdo nezeptal...?"
S Pavlem Dobešem a Milošem Dvořáčkem o jejich nové desce starých písní Pepy Streichla, o hraní a internetu...
Pro písničkáře Jeronýma Lešnera je letošní rok určitě úspěšný. Získal portu autorskou, k tomu ještě zvláštní ocenění poroty za instrumentální výkon, na Zahradě skončil šestý mezi písničkáři. Byl obsazen do řady významných folkových festivalů. Pilně koncertuje, většinou sám jako písničkář, občas se svou skupinou Husí kůže. Postupně si získává SVÉ diváky, jiné možná odrazuje. Jeho přednes je založen na dokonalé instrumentaci, na překvapivých až zvláštních aranžmá, textových nápadech a hlavně na poctivé tvůrčí muzice, hledání a nalézání. Jeronýma jsem zastihl na festivalu Čechtická lilie 11. srpna 2001 a hned po jeho vystoupení jsme si ještě stihli trochu povídat…
Když jsem šla jednoho čtvrtečního podvečera roku 1997 poprvé „na Střelák“, kam mě s mou kamarádkou pozval jeho původce Carmen (to je kluk a jmenuje se Jirka Lipka), vůbec jsem si nedovedla představit, co všechno se z takových srazů s (v té době) cca dvěma kytarami může vyvinout za pár let. Dnes je to běžný čtvrteční program „věrňáků“, pro ostatní pak určitě zajímavá, osobitá, a zejména velmi pestrá akce v centru Prahy. Má zimní stanoviště v karlínském DDM, kde se pořádají koncerty kapel, možná také vzešlých právě z těchto sejšnů…
I sebemrštnější ryby se jednou chytí do sítě. Nevyhnulo se to ani brněnské folkrockové kapele – i Ryby uvízly v síti, v síti sítí. A s jejich baskytaristou Leem Javorou jsem si elektronickou cestou povídala nejen o věcech spojených s Internetem...
Pavel Lohonka Žalman nemá e-mail, takže pro rozhovor za ním člověk musí vyrážet „poctivě“ s diktafonem...