V krátké době je tu opět sólové album skladatele a houslisty Jana Hrubého. Tentokrát napůl zpívané a s mnoha hosty. Kromě Jana Hrubého, který je autorem všech devíti instrumentálních skladeb a složil i hudbu u dvou (anglicky) zpívaných písní, překvapivě obsáhl druhou polovinu alba autorsky, hudbou i textem publicista Josef Klíma.
Příspěvky publikované v “Recenze”
Vyškovské Ucho se na naší folkové scéně mihlo v polovině 80. let – zazářilo v roce 1986 v národním finále Porty v Plzni, kde získalo Portu od poroty a Cenu diváků. Krátce poté se však tento mužský vokální kvartet rozpadl a jeho členové buď ze scény zmizeli, nebo se objevovali v jiných uskupeních.
Po dvou letech vyšlo u plzeňské firmy Avik nové album tamní kapely Slepá kolej. Už při recenzi minulé desky Dlouhé noci jsem skupinu chválil. Podtrhával jsem zejména spolupráci s Přemyslem Haasem, kapelníkem (dnes už neexistujícího) souboru Navzájem. Na závěr jsem však poznamenal, že album „není bezmyšlenkovitým kopírováním stylu Navzájem. Slepá kolej na Navzájem navazuje, avšak snaží se odrazit a vydat se kousek stranou“.
P+L bylo původně duo – Pavel Zajíc a Luboš Hrdlička, současný a bývalý člen skupiny Nezmaři. Pod zkratkou, tvořenou prvními písmeny svých křestních jmen, vystoupili na několika festivalech a jejich písně se objevily například na samplerech z Prázdnin v Telči. První řadové album vydávají jako trojčlenná kapela – tou třetí do party je zpěvačka Alena Josková, zatím neokoukaná tvář na naší folkové scéně.
Neupírám Honzovi Vyčítalovi a skupině Greenhorns průkopnické zásluhy na poli naší country. O tom, že staré „greenhorňácké“ písničky stále žijí, nás ostatně nedávno přesvědčila bluegrassová skupina Sunny Side, která na albu Staří Greenhorni zcela výjimečně opustila anglické texty. Neupírám firmě Universal právo vydat Vyčítalovi k 60. narozeninám dárek v podobě dvojalba, které navíc posluchače relativně moc nestojí („2 CD za cenu 1 CD“, hlásá přelepka na obalu). Počin je to sympatický, jenže…
Šel jsem po pražském Sofijském náměstí na oběd. Z prodejny desek se ozýval jakýsi černošský zpěv odhadem nejméně dvaceti hrdel a jelikož jsem nepoznal, v jakém jazyce zpívají, odhadl jsem to na Afriku.
To není letopočet, ale kousek názvu. Trošku manýristického, protože té desce už teď nikdo neřekne jinak než touto číslovkou. Udává počet básní Emily Dickinsonové. Robert Křesťan se na tomto CD poprvé představuje v duchu obchodní image velkého vydavatelství, jehož kapitáni jsou posedlí představou „sólista+kapela“, a ne „sólista s kapelou“, nebo, nedejbože, „kapela“.
Nejen spirituály tvoří nové album Spirituál kvintetu. A jestli mě můj archiv neklame, pak je to už čtrnácté v pořadí. Proto jsem byl dost zvědavý, co je možné ještě nového v tomto žánru objevit, posluchačům přinést a zaujmout je. I když spiritualy, gospely a traditionaly jsou opět hlavní náplní nového alba, přesto to víc zajímavé a rozmanité tvoří ostatní navštívené žánrové oblasti.
Tohle by zrovna mohl být příklad, proč psát o CD, která budou zřejmě hůře dostupná. Pro mě zcela nová skupina The Frames natočila v brněnském klubu Stará pekárna záznam 12 svých písniček, na kterých hostoval i houslista Jan Hrubý a zpěvačky Markéta a Zuzana Irglovy. Hned v úvodu poznamenám, že uvítám doplnění informací třeba od někoho, kdo kapelu na začátku ledna na tomto koncertu či na jakýchkoli jiných vystoupení viděl.
Příbramská skupina GINEVRA vydala v poměrně krátké době své druhé album. A opět sáhla do daleké hudební historie. Po pesimismu prvního alba Bída zde však už zaznívá přece jen veselejší tón. A to není na novém CD Ginevry jediná novinka...