Skupinu jsem kdysi slyšel na jakémsi pražském kole Porty, kde sice zaujala neotřelým přístupem k muzice, ale to bylo asi tak všechno. Pak mi na nějakou dobu zmizela ze zřetele mou pozornost přitáhla až nevtíravá, ale důsledná reklamní kampaň v souvislosti s CD Hyjé!. Vydavatelství skutečně neopomnělo žádnou příležitost k představení (ne k vnucování) desky. A tak mě začalo zajímat, je-li produkt také tak precizní.
Příspěvky publikované v “Recenze”
Dokumentární pořad o počátcích a „zlaté éře“ skupiny Rangers vydala firma Best I. A. v koprodukci s Českou televizí. Jedno z prvních českých country DVD láká kupující barevnou fotografií opravdu nejklasičtější sestavy této legendární skupiny. Věština dobových snímků „uvnitř“ je samozřejmě černobílých. Jaký je tedy obraz Rangers, který divákovi vydavatel nabízí? Barevný, plastický, věrohodný? Nebo naopak černobílý, zjednodušený, schematický?
Rakousko či Německo máme zafixovány jako země všech možných žánrů, jen ne folku či country. Někteří pamětníci se ještě dnes otřesou při slově „Schlagerparade“, která se tak lišila od běžné hitparády a motoristé při průjezdu těmito zeměmi s obavami sledují, zdali automatické vyhledávání jejich rádia nenajde, kromě stanic známých i nějakou lokální, lidovou.
Třicáté výročí od svého vzniku oslavila legenda brněnského folku koncertní šňůrou, v jejímž rámci zahrála i na několika festivalech (například na Mohelnickém dostavníku), a především vydáním alba – prvního koncertního ve své historii. Nahrávka vznikla na jaře v kulturním domě Semilasso v Brně při údajně velmi vydařeném koncertě. Sám jsem na něm bohužel přítomen nebyl, ale chválu jsem slyšel nejen od členů skupiny. Nemám ostatně důvod tomu nevěřit – Folk Team má stále co říct a koncertní deska je toho dokladem.
Hned to vypadá jinak, když má firma za sebou tradici a plné archívní regály. A pokud má navíc ještě člověka, který nejenže má k těmto archívům přístup a je pamětník nebo aspoň hudebně osvícený, má skoro vyhráno a nemusí nic nového vydávat.
Snad ani nemá smysl příliš se rozepisovat o aktuálním boomu kapel vycházejících z folklórních kořenů, na které muzikanti roubují folkrockový až bigbeatový zvuk. Touto cestou jde i poměrně mladá valašská kapela Docuku, jejíž první album Meziřečí nedávno vyšlo u Indies Records. Album obsahuje čtrnáct skladeb (byť v některych případech jde o směs více písní).
Poprvé na CD vycházejí dvě klasická alba sourozenců Ulrychových a jejich skupiny Javory. Tato dvojitá reedice je podle mého soudu zatím nejzáslužnějším vydavatelským počinem nového vydavatelství Brothers Records, jehož spolumajitelem (podle internetové verze obchodního rejstříku) je i Petr Ulrych. Při poslechu nahrávek z let 1978 a 1987 jsem si uvědomil, jak dlouho už Javory patří k nejzajímavějším souborům českého folku a v jakých variacích dokážou zpracovávat a nabízet českou písničku.
Evident a encyklopedista musí být na mrtvici, pokud si potrpí na kompletní sbírku předmětů svého zájmu v době, kdy licence a práva k těmto předmětům přecházejí a putují z jednoho subjektu na druhý a každý vlastník se snaží z té stokrát vyvařené vody udělat zas a znova chutnou polévku. Neztratit přehled co je originál a co opakování, co zařadit do diskografie a co jen do výčtu kopií je pak nad lidské síly.
Duše recenzenta je zmatena a neví, má-li jásat či smutnit, když narazí na CD, které nepředstírá ani dobytí hudebního světa, ani dobití posluchačů, které si nehraje na nejniternější výpověď nebo na oslavnou tryznu a prostě jen tak pidliká, zato stále více a rychleji.
Ve druhé polovině 80. let patřila Věra Martinová k nejpopulárnějším českým zpěvačkám. Písničky jako Malý dům nad skálou, Až na vrcholky hor nebo Dala jsem lásku řekám patřily k tomu lepšímu, co pouštěla do éteru tehdejší stanice Hvězda (předchůdkyně dnešního Radiožurnálu). Nicméně nešlo tehdy o nic jiného než o střední proud říznutý country, styl, který uspokojoval tehdejšího (i dnešního) průměrného posluchače rádia, které se neorientovalo v první řadě na hudbu.