Od vydání posledního živého Jahelkova alba In flagranti (1992) uplynula neobvykle dlouhá doba, aniž by mezitím vydané studiové album Recidiva (1995), pojaté jako jakýsi výběr hitů v nových kabátech, přineslo něco objevného. Naopak, přearanžovanost písní působila dost rozpačitě a vzbuzovala obavy z cesty, kterou se Ivo Jahelka vydal.
Příspěvky publikované v “Recenze”
„Já neudržím rytmus a zpívat nejsem ochotný, slyšíte jak falešně zpívá Petr Novotný“ polozpíval, polorecitoval Petr Novotný na Ostrově Fešáků. Inu, paměť je krátká a sláva stoupá do hlavy rychle, a tak univerzální bavič zřejmě získal dojem, že s popularitou narostla i jeho schopnost zpívat. I na billboardech je napsáno: Petr Novotný zpívá… a je jen malou náplastí, že deska se jmenuje Poprvé a naposled.
Přiznám se bez mučení, že jsem Braxu nikdy neviděl, a to ani na koncertě, ani mimo koncertní pódium, ale znám ho jen a jen ze zvukových záznamů a snad ještě více z jeho příspěvků do různých diskusí kolem folkové muziky. A tak mi bylo jasné, že mám co do činění s výraznou osobností, kterou uchopit a pochopit nebude snadné. Ale že mě tak převálcuje, jsem nečekal.
Neptej se proč mám hrůzu z blízka i dálky / Proč mě plaší světlo a děsí tma," zpívají Sestry Steinovy v písni, která může být jedním z klíčů pro pochopení jejich tvorby. Než se však k Hukotu hory, číslu 15 na prvním dlouhohrajícím nosiči tohoto sesterského dua, proposloucháte, uděláte si obrázek o svérázné poetice Karoliny a Lucie mnohem plastičtější než po poslechu jediné skladby.
Přece jenom jsem na začátku v hloubi duše doufal. Šance alespoň na chvíli svléknout pomyslný kabát z popularity a bavení mas a poodhalit vlastní duši, darovat něco opravdu ze sebe jiným a taky sobě, ty šance tu určitě byly.
Bůhví je mladá studentská kapela z Prahy. Za svou ani ne dvouletou existenci už vyprodukovala dvě dema a jedno album. Chagallie je druhá ze zmíněných demonahrávek a kapela ji natáčela v listopadu 2000 „u Jirky v pokojíčku“, tedy v domácím prostředí.
Posledně jsem tady rejpal do Indies Records za sampler Czech Alternative Music, tentokrát chci hned na začátku toto vydavatelství velmi pochválit. Žlutá papírová krabička s nápisem Čp. 8 se pro mě stala (zatím) deskou roku.
Nedávno jsem se dozvěděl, že pražská kapela Noi připravuje souhrnné vydání svých dvou dosavadních demokazet, které vznikaly v letech 1999 a 2000 v brněnském studiu TWR. To je myslím dobrý důvod pro souhrnnou recenzi obou nahrávek. Pouze na úvod si připomeňme, že obě kazety mají původně cizojazyčné názvy (Paranoia o metanoia a Ai confini della selva oscura) a že název kapely pochází z italštiny (zájmeno MY). Ovšem v tuto chvíli nás budou zajímat spíše písničky, které se v naprosté většině jmenují česky.
Patříte-li mezi důkladnější pozorovatele folkové scény, budete se mnou nejspíš souhlasit, že hrát v duu dneska moc nefrčí - buď to autor mydlí sám, anebo si postaví rovnou komplet kapelu. Proč tomu tak je, nechť rozebere někdo jiný někdy jindy, já vás radši blíže seznámím s debutovým CD jedné moc zajímavé výjimky, jíž je duo Tichá woda.
Určitě jste o nich už slyšeli – mihli se v televizi, objevili se na koncertech, a mají provokující název: Děda Mládek Illegal Band. Nevím sice přesně, proč „Illegal“, když je Ivan Mládek očividně má rád a podporuje je – proč by taky ne – jeho písničky to znovu oživí, tantiémy plynou a koho by netěšil zájem o své dílo. Ostatně i Karel Gott se ukazuje se svým epigonem Kamilem Emanuelem. Až potud je to v pořádku.