K deseti letům společného hraní nadělila Poupata sobě a posluchačům čtvrtou desku. Kdybych ji měla charakterizovat jediným slovem, bylo by to „vyrovnaná“.
Příspěvky publikované v “Recenze”
Různí škarohlídi, kteří tvrdili, že s příchodem devadesátých let minulého století odejdou různé stálice, o kterých prohlašovali, že jejich hudební popularita je založena na poli mimohudebním, musejí nyní se skřípěním zubů sledovat návrat další veličiny.
Alba "live", neboli nahrávky z koncertů vydávají skupiny z několika důvodů. Zachytit energii atmosféry živého hraní je ale vždy tak trochu risk. Ne každý si troufne opustit teplo a bezpečí nahrávacího studia a bez možnosti cokoliv dodatečně doopravit. Čechomor se rozhodl vydáním tohoto CD doplnit živou deskou své velice úspěšné období.
Na album skupiny Vltavín se nám v redakci sešly dva názory. Tak tady je máte, můžete je srovnat a i přidat ten svůj.
Tachovská Nová tvář se na své druhé demonahrávce posunula o obrovský kus cesty dopředu. Předchozí demo Live (2000) minimálně v písních Narozená a Do kamenů silně připomínalo Kamelot a i když špatné nebylo, na první poslech mě příliš nezaujalo. Novinka představuje kapelu o dva roky zralejší, barevnější ve volbě výrazových prostředků, lépe sehranou.
Tři bratři, Marek, Kryštof a David Ebenové, vydali své třetí CD, do třetice všeho dobrého po dlouhé, sedmileté odmlce. Masivní reklamní kampaň, která vydání desky provází, včetně plánované koncertní šňůry, to vše mělo možná varovat. Příkladů zahozených šancí u těch mediálně slavných se vždy najde dost. Z pochybností, zda Markovi Ebenovi stačí, když mu desku prodá jeho jméno, vás CD Já na tom dělám vyvede hned na první poslech.
„Jsme populární pouze v regionu od Mostů u Jablunkova po Bohumín, kde jsme srozumitelní. V Čechách údajně zpíváme polsky a v Polsku zase česky.“ Takto popisuje skupina Blaf sebe sama na svých internetových stránkách. A má v podstatě pravdu. Pro většinu obyvatel naší republiky bude obsah jejích písní minimálně na první poslech nesrozumitelný. Na druhou stranu právě ve spojení dobře zahrané hudby a vtipných nářečních textů je jistý půvab, který u nás může málokdo jiný nabídnout.
Když dostanu nové cédéčko, většinou mi stačí jeden poslech, abych věděl, zda se mi líbí, nebo ne. Poté si album pouštím ještě několikrát. To proto, abych zjistil, proč se mi líbí či nelíbí, abych přesně věděl, co by to podle mého vkusu chtělo k dokonalosti, co by se mělo zlepšit… U alba Na moři liberecké skupiny Vltavín to takhle jednoduché nebylo.
Před několika týdny se na hudebním trhu objevilo třetí album písničkáře Pepy Lábuse a jeho doprovodné kapely. Už to předchozí mě velmi zaujalo po zvukové stránce, nyní jsem proto byl zvědavý, zda se projev kapely nějak výrazně změnil. Výsledek je potěšující...
Slovenské duo Hups tvoří Eva Safanovičová (housle, zpěv) a Peter Kolárik (kytara, občas také zpěv a mandolína). Poprvé jsem se s nimi setkal letos na jaře v Kuřimi na finále Zahrady písničkářů. Z něho postoupili na „velkou“ Zahradu do Náměště na Hané a jedna jejich skladba se objevila na sampleru Zahrada písničkářů 2002 od vydavatelství Indies (Odpytanka).