Někdy je skutečně velmi těžké přistupovat k dílu bez předsudků, zvláště u osobnosti, která dělá vše proto, aby byla výrazná, známá a originální pokud možno za každou cenu (kopírování podporuje hudbu) a na co největším množství polí.
Příspěvky publikované v “Recenze”
Když jsem si prohlédl seznam písniček na CD Nech svět, ať se točí dál, ustrnul jsem v předtuše dalšího konfliktu s interpretem a především s jeho obdivovateli. Naštěstí má toto CD i booklet, kde se celkem srozumitelně vysvětluje, proč se zúčastnění rozhodli natočit tuto desku právě s tímto repertoárem. Kdyby toto udělal i jeden z mých předchozích terčů recenze, mohli jsme si ušetřit dlouhou a nevybíravou internetovou diskusi, která doznívala ještě na stránkách zářijového F+C.
Nejvíce zla vznikne, když se někdo rozhodne za každou cenu konat dobro.
Kdyby vycházel Folkový trhač, nepřekvapila by mne v něm narážka na komerčně sestavenou kapelu. Podívejte, jaký úspěch slaví Čechomor. A koukněte, jak Jiří Černý baští Sestry Steinovy. Smíchejte tedy v jednom hrnci rockový folklór s emancipovaným sesterským duem a uvařte Benediktu.
Všechno souvisí se vším. Historie se opakuje a pokud ne, tak se aspoň vyvíjí ve spirále. Dvakrát do téže řeky nevstoupíš, ale ta voda je velmi podobná. Už jsem jako teta Kateřina, ale nemůžu si pomoci – činy se zhmotňují ve věci (konkrétně cédéčka) a ty se řadí do řetězců takových, že člověk souvislosti přehlédnout prostě nemůže.
Co bychom si namlouvali, i ve folku frčí dnes hlavně world-music. Kapela, která nemá tam-tam, didjeridoo, cikánské housle a kňourající klarinet (nebo aspoň nepředstírá, že si něco takového brzy pořídí), je beznadějně mimo mísu. A představte si, nejenže to některým nevadí...
Na festivalu Zahrada 2001 právě probíhal mimořádně úspěšný koncert vydavatelství Indies Records. Do vystoupení Jablkoně zbývalo ještě dost času, a tak jsem mohl prohodit pár slov s kapelníkem Michalem Němcem. Věděl jsem, že Jablkoň po dvou písničkových deskách natáčí opět jedno víceméně instrumentální album. Věděl jsem, že se na něm podílí „klasický“ houslista Jaroslav Svěcený. Avšak jménem jednoho hosta mi Michal vyrazil dech. Spojení Jablkoň & Machálková jsem si opravdu představit nedokázal. A tak nezbylo než čekat, až album vyjde, a – jak jsem slíbil – držet jazyk za zuby a „tajnou“ informaci mediálně nešířit.
Album Skleněná vrba, které natočili v roce 1999 Zuzana Navarová, Iván Gutiérrez a skupina KOA, jsem měl (a vlastně pořád mám) hodně rád. Skladby jako Andělská, Bolero nebo Nechoď nikam mi stále ještě nezevšedněly. A tak jsem samozřejmě s napětím čekal, s čím mě má oblíbená kapela překvapí příště.
„Až jednou nebudete na světě, lidi ať tu po vás maj´ třeba jabka nebo písničku, co si rádi zazpívaj´“. Vím, vím, to je trampský Hop trop, a přitom má být řeč o bigbítové Bílé nemoci. Ale nelze mi nevzpomenout na slova Huberťáka Kučery, když poslouchám z Malostranské besedy písně, jež po sobě zanechali František Stralczynský s Tomášem Poláčkem.
O novém albu Marie Rottrové se toho proslýchalo mnoho. Že se „něco velkého“ připravuje, mi postupně prozrazovali Jaromír Nohavica, Zdeněk Vřešťál a Karel Plíhal. Původně se mluvilo o projektu „Marie Rottrová zpívá písně Jaromíra Nohavici“.